Takovýto výklad práva byl možný pouze v klasické absolutistické monarchii, kde byl panovník absolutním vládcem, tvořil veškeré zákony sám a podle svých představ je také vykládal a měnil. Když se však podíváme, jak si kdo vykládá zákony v demokratickém právním státě, za který se náš současný stát vydává, v řadě případů zjišťujeme takové excesy, které nebyly možné ani za minulého, tzv. „totalitního“ režimu v padesátých letech minulého století, kdy byli tehdejší stranou povoláni do veškerých, a tedy i právních, funkcí naprostí laici bez právnického vzdělání, popř. jaké-si „rychlokvašky“ z právnické dvouletky.
Tu a tam dnes zjistíme, že se nějaký politik chová jako císař, král či jiný absolutní vládce, další si vykládá svoje povinnosti tak, že to vlastně snad ani jeho povinnosti nejsou, ale je to jen jaká-si jeho libovůle a že je tedy plnit nebude či nemusí, nebo může, ale až se mu bude chtít, z moci svého vysokého úřadu klidně „přehodí“ řadu svých, zákonem daných, povinností na někoho jiného, občas zjistíme, že jsme odsoudili nevinného člověka a zločinec, který zločin spáchal si klidně chodí mezi lidmi, občas odsoudíme nějakého „pitomečka“, který „ukradl“ nějaké železo z veřejného smetiště, abychom měli čárku jen proto, že se takový chudák nedokáže bránit a na advokáta nemá a zločinci největšího kalibru, kteří tady v rámci tzv. privatizace rozkradli téměř všechno, co zde vybudovaly celé generace našich předků, si hrají na multimilionáře, milionáře a ctihodné podnikatele a se svými podřízenými jednají tak, že by si to nedovolil ani leckterý diktátor.
Jak účelově se u nás vykládá platné právo, jak se obchází platné zákony a jaké „zmetky“ produkují nejen někteří naši politici, ale dokonce i právníci, jsme mohli v poslední době vidět nejen v případu vazby bývalého středočeského hejtmana Davida Rátha, ale i v novinářské „bajce“ o údajných dvou policejních prezidentech, které, ač jsme měli vždy jen jednoho jediného policejního prezidenta (blíže viz. Miroslav Němec: Česká republika mít dva policejní prezidenty nemůže a ani nemá!, ze dne 5. prosince 2013), uvěřili mnozí, ba i někteří právníci a věřím tomu, že celá tato „komedie“ bude ještě jednou zfilmována.
Dalším, a o dost tragičtějším, se jeví různé výklady tzv. „Lustračního zákona“, který si u nás vykládá takřka každý podle svého, ale samozřejmě, že vždy jen ve svůj vlastní prospěch. Přesto, že řada zcela bezvýznamných úředníčků tomuto zákonu podléhá a čisté lustrační osvědčení mít musí, jakoby náhle nyní zjišťujeme, že politik, který se dostane k daleko významnějším informacím, ho snad ani mít nemusí. Má to snad nějakou logiku? Má logiku, aby nějaký bezvýznamný okresní úředníček byl z úřadu vyhozen jen proto, že se někdy v minulosti „prošel“ kolem Lidových milicí, byl s nimi na opékání buřtů ve vojenském výcvikovém prostoru, či byl bezvýznamným obecním předsedou stranické buňky někde v Pidivajžlicích a nejvyšší státní činitelé, kteří dostávají denně strategické informace bezpečnostního charakteru, strategické ekonomické informace a strategické informace další, mít čisté lustrační osvědčení nemusí?
Osobně znám vynikajícího lékaře, který byl doslova na hodinu vyhozen jen proto, že nedostal negativní lustrační osvědčení, protože byl kdysi za minulého režimu určen jako lékařský dozor na jaké-si cvičení Lidových milicí, ač s nimi jinak neměl nikdy nic společného, ale nějaký jeho horlivý kolega to zkrátka nahlásil, protože chtěl jeho místo. A také ho za odměnu od nových „pravdoláskařských“ struktur dostal. Znám vynikajícího kolegu, vynikajícího kriminalistu, který jako vynikající chemik s kvalifikací docenta a kandidáta věd (CSc.), pracoval úspěšně celé roky na Kriminalistickém ústavu Veřejné bezpečnosti v Praze (dnes Kriminalistický ústav Praha Policie ČR) a byl na hodinu vyhozen jen proto, že v rámci výkonu své funkce musel pracovat i na případech výbuchů pro jakou-si tehdejší „Správu StB“, pročež samozřejmě čisté lustrační osvědčení nemá. Znám obyčejného pracovitého okresního kriminalistického technika, který byl za mimořádné výsledky při zjišťování a zajišťování kriminalistických stop z míst trestných činů a následné úspěšné odhalování pachatelů vybrán a v osmdesátých letech minulého století „za odměnu“ vyslán tehdejší Hlavní správou Veřejné bezpečnosti na tři a půl měsíční kurz kriminalistických techniků k MVD do SSSR, pročež rovněž nedostal čisté lustrační osvědčení a byl od nové Policie České republiky na hodinu vyhozen…………………a tak bych mohl pokračovat. A to již u nás, vážení, byla „demokracie“ a také „právní stát“, ne padesátá léta minulého století. Chápete?
Všichni tito tři, lustračním zákonem, postižení kolegové, byli v policejní hierarchii naprosto bezvýznamnými figurkami, nedostali se ani k informacím typu utajení „Důvěrné!“, natož ke stupni „Tajné!“ či „Přísně tajné!“ a byli – na základě „lustračního zákona“ odstraněni přesto, že měli kvalitní státní vysokoškolské vzdělání, vysokou profesní kvalifikaci, potřebnou letitou policejní praxi a vzorně si plnili veškeré svoje úkoly. A nebyli to žádní spolupracovníci StB, natož agenti.
Jestliže teď ale někdo, protože se mu to hodí „do krámu“ vykládá, že lustrační zákon by měl být teď okamžitě zrušen, protože on chce být politikem ve vysoké státní funkci a nemá čisté lustrační osvědčení pro daleko horší prohřešky, než měli ti řadoví policisté, vůbec se mi to nelíbí. A ještě více se mi nelíbí, když i někteří renomovaní ústavní právníci zcela účelově vykládají lustrační zákon tak, že na ministra vlády se lustrační zákon vztahuje, protože on řídí resort, ale na předsedu či místopředsedu vlády se lustrační zákon nevztahuje, byť jsou tito funkcionáři o další stupeň v hierarchii vládních funkcí výše a disponují informacemi v nejvyšším stupni utajení a vládnou nejen všem rezortům, ale i všem ministrům.
Dost podivný a značně účelový výklad, nemyslíte? Jen čekám, kdo z nich bude jakým, určitě nadstandardně placeným, poradcem nejvyšších vládních činitelů či jaké vládní, nadstandardně placené, služby mu budou nabídnuty. A my všichni to pak rádi zaplatíme.
Doc. JUDr. Miroslav NĚMEC, Ph.D.
Stínový ministr vnitra za LEV 21
