Eurofobové budou nejspíš odsuzovat závazné cíle pro podíl obnovitelných zdrojů jako zásah Bruselu do konkurenceschopnosti Evropy nebo do energetické politiky členských států. Jenže proklínaný “Brusel” jako démonické centrum znásilňování národní suverenity jednoduše neexistuje. A tak ať už je nakonec výsledek jakýkoli, vždy může být jedině takový, na jakém se členské státy samy dohodnou. Jinak to v Evropské unii ani nejde.

Pro Evropskou unii je jedním z hlavních témat v energetice energetická bezpečnost. Jejím základním kamenem je více různých zdrojů energie a snížená závislosti na dovozu fosilních paliv. Věcné a proveditelné cíle v oblasti obnovitelných zdrojů jsou z šancí na snížení energetické závislosti na dovozech ropy nebo plynu. Vyrábět za necelých dvacet let 30% energie z obnovitelných zdrojů není nic nerealistického.

Navzdory věštbám eurofobů se schvalovaný rámec nijak nebrání využívání jaderné energie. Pro některé členské státy je jaderná energie aktuálně jedinou použitelnou alternativou k fosilním palivům. Opět tedy nic jiného, než respektování reality a dohoda.

Je tedy jasné vidět, že závazné cíle v oblasti energetické efektivity nejsou diktát. Je to vize snížení závislosti na dovozu, příležitost pro vytvoření nových pracovních míst, šance na investice do výzkumu. Samozřejmě, že investice do zvýšení energetické účinnosti v první fázi představují náklady. Ale jejich dlouhodobý efekt jsou úspory a zvýšení konkurenceschopnosti. A kromě jiného snad nikdo nepochybuje, že vypouštět do atmosféry méně škodlivých látek je lepší pro lidské zdraví.

Pro duševní zdraví evropské populace by ovšem také bylo lepší, kdyby diskuze o tak důležitých tématech, jakým je i energetická a klimatická politika, nebyla zamlžována eurofobními tlachy krajní části politického spektra. Eurofobové totiž jako jediní včas rozpoznali, že za všechno mohou bruselští zajíci, protože jak známo, ti dlouhouší požírači mrkve svým dupáním způsobují mimo jiné i zemětřesení, a jediné konečné řešení je tyto zajíce vyhladit, nebo alespoň totálně znemožnit.

Bohužel ale jediné co nám může v reálném světě dobře posloužit, je objektivita při jeho poznávání a racionalita v rozhodování, jak si v něm budeme počínat. Není to sice taková sranda jako najít si někoho, koho bychom mohli ze všeho obvinit a do toho pak kopat, ale rozhodně to líp funguje.