Zcela podvědomě jsem si zvolil za název této glosy titul čtvrtého z řady bestsellerů Dana Browna, včetně několikrát se v této knize opakujícího citátu z Božské komedie Danta Alighieriho. Impulzem byla účast na vernisáži fotografií Ivo Dokoupila z ulic a náměstí současného Kyjeva. Cestou na tuto vernisáž do centra organizace Člověk v tísni Langhans jsme se zastavili v kostele Sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí. Je zde v současnosti výstava „Na protest proti všemu, co se tady děje“ připomínající 45 let od smrti Jana Palacha. Možná existuje paralela mezi událostmi v roce 1968 v Československu s událostmi těchto dnů na Ukrajině. V rámci vernisáže fotografií z Kyjeva „Od karnevalu k revoluci“ byl promítnut též dokument, který ve svém finále vyústil právě v onen citát z Božské komedie. Druhý den po této výstavě jsme se shodou okolností v Senátu sešli s naším velvyslancem z Kyjeva, který přijel informovat nového ministra zahraničí o situaci na Ukrajině. Následné prohlášení ministra zahraničí (právě na základě informací od pana velvyslance) pak ve mně vzbudilo jiskřičku naděje, že se snad konečně česká politická reprezentace rozhýbe a zaujme k dění na Ukrajině jasné stanovisko, když už se všichni okolo k tomu nějak postavili. Velkou neznámou zatím zůstává naše hlava státu. A hlavně jsou naše oči a pozornost směrem na východ zatím spíše upřeny na Soči – co bude pak, je zatím další velká neznámá. Jak Dante Alighieri, tak Jan Palach a mnozí další nám stále ještě mají co říct. Je jen potřeba jim naslouchat.
Miroslav Krejča
10. února 2014