Nový papež katolické církve František jednal s českými katolickými preláty, kteří jej ve Vatikánu navštívili, také o neoprávněných majetkových nárocích katolické církve vůči českým občanům a státu. Podle kardinála Duky prý papež »jasně řekl, že podle zákona to, co bylo církvím ukradeno, má jim být vráceno«. Navíc Duka dodal: »Nebo už v Československu neplatí vůbec žádný princip spravedlnosti? To byla velká debata papeže, který zdůrazňoval potřebu spravedlnosti.«
Z Dukovy interpretace jednání ve Vatikánu lze usuzovat na dvojí. Buď Duka a čeští preláti stařičkého, skromného papeže Františka jednoduše obelhali, případně mu vkládají do úst, co neřekl. Nebo je papežova mediálně prezentovaná lidská poctivost a sociální vnímavost jen pokryteckou slupkou.
Zatím se přikláním k těm, kdo kardinála podezírají z nekorektnosti. Klame české občany, pohrdá jejich míněním, a tedy nebude mít problémem klamat i papeže. Dukova interpretace totiž naznačuje, že čeští preláti papeži zapřeli, že jejich majetkové požadavky jsou převážně zcela neoprávněné a hrubě asociální. »Opomněli« se přiznat k svému politikaření a nestydaté lačnosti, kdy v důsledku ubyly katolické církvi v České republice za dvě desetiletí tři čtvrtiny věřících. Nyní, zdá se, preláti kromě devastace autority církví v očích české společnosti a poctivých věřících silně aspirují na další pozoruhodný efekt své hamižnosti. A to je kompromitace a zpochybnění mravní integrity papeže.
Odmítavé postoje české veřejnosti k restitucím kardinál Duka arogantně odbývá tvrzením, že »život není o náladách« ve společnosti. S historickou pravdou se katolické špičky vypořádávají biblickým »křivým svědectvím«. Zapírají, že většina majetků, které žádají, jejich církvi buď nepatřila, nebo je Čechům, Moravanům a Slezanům církev odcizovala pod nátlakem, hrozbou feudálního násilí, vynucováním bezplatné roboty, »darů« pod nátlakem a terorem »duchovním«.
Desaterem zapovídané »křivé svědectví« prelátů o takzvaných restitucích i úmyslné jednání arcibiskupa pražského proti biblickému příkazu »aniž požádáš statku jeho« nutně budí ve veřejnosti odpor. Nespravedlivost nekřesťanských nároků prelátů logicky prohlubuje úpadek církví v očích občanů včetně věřících. Četné snahy za pomoci médií »odborně« obelhávat veřejnost a zatlačovat ji do role pohrdané lůzy zcela samozřejmě budí rozhořčení, ale i odpor v řadách dosud nezkorumpovaných a nezastrašených osobností.
Katolické preláty a obchodníky s vírou usvědčují z křivého svědectví o takzvaných restitucích majetku katolické církve snad nejlépe oni sami. Tak například konzervativní teolog a historik Radomír Malý prohlašuje: »Čím větší komunita, tím větší majetek potřebuje, to je snad logické. Církev na konci starověku a ve středověku byla již mohutnou organizací, čemuž odpovídal i její majetek. Získala ho pouze a výhradně dobrovolnými dary, které jim poskytli velcí feudálové a panovníci, na to jsou takřka ve všech případech listinné doklady, není znám jediný případ, kdy by se tak stalo loupežemi nebo krádežemi, jak se mnoho lidí u nás hloupě domnívá.«
Nad katolickým zalháváním skutečných dějin a nad křivými svědectvími katolických prelátů a historiků typu Malého o povaze takzvaných restitucí je namístě se ptát. Copak se už vůbec nestydí okrádanému národu Husovu, Komenského a Masaryka tak drze a bezostyšně lhát? Ne, nestydí! A to je vskutku odsouzeníhodné.
Miroslav GREBENÍČEK
Publikováno dne 28.2.2014 v deníku Haló noviny
