Je opravdu až neskutečné jak ideová deformace v české kotlině může plivat jedy na podstatu svátku MDŽ. Tvrzení s nímž se setkáváme, že MDŽ je komunistickým svátkem, či přežitkem doby je nejen produktem ideologické zaslepeností ale i projevem neznalostí až hloupostí.
Prvotním impulsem k budoucímu vzniku MDŽ byla stávka 20 tisíc newyorských švadlen proti otřesným pracovním podmínkám v r. 1908, která přerostla v manifestační pochod New Yorkem za kratší pracovní dobu, lepší platové podmínky, zákaz dětské práce a volební právo. Prvně svátek žen byl slaven 28. 2. 1909 v USA. Na Mezinárodní konferenci socialistických žen v Kodani v r.1910 prosadila německá socialistka Klára Zetkinová návrh na pořádání mezinárodního svátku žen bez pevného datumu. Poprvé v několika evropských zemích se MDŽ slavil 19. 3. 1911, kdy ještě komunisté neexistovali. Datum 8. březen byl nakonec vybrán na památku ženských nepokojů zaměřené proti bídě a válce v Petrohradu 1917, které přerostly v únorovou revoluci a vedly k abdikaci cara. Jednoznačným mezníkem byl potom rok 1975, kdy Valné shromáždění OSN uznalo 8. březen jako MDŽ.
Je zřejmé, že nastupujícímu surovému kapitalismu v naši zemi začal i takový MDŽ vadit natolik, že byl vymazán jako významný den. Teprve v roce 2004 byl znovu do kalendářů zaveden, aby následně v r. 2006 jistá skupina poslanců znovu chtěla tento svátek vyjmout ze seznamu významných dnů. Smutným faktem je i ta skutečnost, že i významná část českých médií podporuje obraz MDŽ jako komunistický přežitek, jenže pravda se nedá ukřičet ani umlčet. Např. v r. 1990 v Klenčí p Č. se sešlo na MDŽ necelých 20 žen a v posledních 3 letech se tam účast žen ustálila kolem 90 a to bez ohledu na mediální vymývání mozků o MDŽ jako o komunistickém svátku. Obdobná situace je tak v dalších mnoha lokalitách poocelé naši zemi. Pravdou ale také je, že kdyby nebylo komunistů, tak MDŽ od roku 1990 byl by v ČR opravdu asi zadupán do země asi jako v obou světových válkách. Ženy si tak mohou být jisté, že v tomto ohledu nebudou nikdy samy, a že budou mít v mužích vždy oporu. Ať se to pravicovým „demokratům“ MDŽ i 1000x nelíbí, tak ženy mají a budou pořád mít důvod o něco bojovat.
Jistě, za posledních 100 let postavení ženy se změnilo k nepoznání, ale i dnes jsou ženy v tomto postavení zranitelné, ale jen jinak, než jejich předchůdkyně z počátku 20. století. Jen v naši zemi si uvědomme, jak každoročně narůstá počet žen samoživitelek, jak roste násilí na ženách, jak kapitalistická pracovní šikana nutí třeba stát nekonečné hodiny pokladní u pokladen a tak by se dalo pokračovat. Je tak na nás, na mužích, jak se k ženám nejen chováme, ale i jak je chráníme a bráníme proti současným až brutálním projevům kapitalistické morálky a morálně rozložené společnosti v ČR. To poetické přirovnání ženy ke květině má totiž daleko hlubší smysl a význam, než se romantikům na první pohled zdá. Žena byla vždy tím jediným nositelem lásky, ale měnit jeji přirozenou vlastnost v sexuální vyděračství až otroctví, je tím nejsmutnějším výsledkem kapitalistického pojetí o postavení ženy. Zvrácenost kapitalistické morálky tak zasahuje už nejen ženy, ale i jejich děti, které mají být budoucnosti národa.
Osobně přeji všem ženám bez jakéhokoliv rozdílu k zítřejšímu svátku MDŽ nejen tu kytičku, ale i ten vnitřní spokojený pocit při výchově dětí, v pracovní seberealizaci a pocit naprostého bezpečí v náručí milovaného muže.
Věstislav Křenek
