Listopad 1989 sociologickou perspektivou
Příčiny, důvody a samotný průběh listopadových dní v roce 1989 jsou stále předmětem pozornosti mnoha občanů, médií a politiků. Následující řádky mohou přispět k bližšímu pochopení problematiky pádu socialismu v našich podmínkách optikou operativních sociologických výzkumů. Archivy umožňují využít data z výzkumů tehdejšího Ústavu pro výzkum veřejného mínění, které byly uskutečněny před listopadem 1989. Východiskem bude zpráva z června onoho roku, která zkoumala názory občanů na vedoucí úlohu KSČ. Nutno podotknout, že výzkumy jsou pouze odrazem oněch chmurných dní a také odrazem politiky přestavby, která byla v našich podmínkách aplikována přibližně od roku 1987. Přestavby, která v našem pojetí navázala na sovětský typ tzv. perestrojky, vyhlášené M.S. Gorbačovem.
Podívejme se na to, co nám říká první zmíněný výzkum. Předchozí výzkumy, které zkoumaly názory na vedoucí úlohu strany, zjistily velice kritické poznatky. Ve značné míře začaly signalizovat narušení jednoty strany a lidu. Často byl také kritizován způsob, jakým se vedoucí úloha strany realizuje v praxi. Hodnocení vývoje ve společnosti bylo úzce spjato s odpovědností KSČ, a to jak v rovině ústředních orgánů, tak na úrovni krajů a okresů. Je zde tedy pozorován určitý společenský posun, který nastartovala právě politika přestavby a demokratizace.
Do veřejného mínění se v průběhu roku 1989 promítlo několik aspektů. Jednalo se zejména o zkušenosti s prací KSČ v regionech a na samotných pracovištích, tak i o hodnocení úspěchů a neúspěchů obecně. Velice významnou roli hrál i vnější faktor – odlišný společenský vývoj v ostatních socialistických zemích a také působení zahraničních sdělovacích prostředků. Jednalo se o poslech zahraničního rozhlasu v čele se Svobodnou Evropou nebo Hlasem Ameriky. Na tento fakt ukázal výzkum ze začátku roku 1989, v němž byly zaznamenány značně kritické ohlasy na činnost a morálku části členů KSČ. Nečlenové strany často kritizovali KSČ za to, že se dělají rozdíly mezi straníky a nestraníky. To souviselo i s tím, že vstup do KSČ znamenal určité výhody.
Postavení KSČ jako vedoucí síly bylo v té době ovlivněno zejména špatným zaváděním politiky přestavby. Ale na druhou stranu si podstatná část občanů změnu přála a byla nakloněna přestavbě hospodářského mechanismu a demokratizaci. Prvním signálem bylo přijetí zákona o státním podniku z roku 1988.
Výzkum nicméně zjistil, že KSČ dělá chyby a že politika přestavby se začala zadrhávat. Občané chtěli větší participaci na věcech veřejných. Pouze necelá třetina dotázaných uvedla, že se KSČ snaží o zapojení obyvatel do veřejné správy. Větší problém občané spatřovali v malé informovanosti o politice KSČ a politice přestavby - kriticky se vyslovilo 40%. I to je potřeba vidět jako jednu z příčin listopadu.
Ve výzkumu bylo překvapením, že podle téměř poloviny respondentů KSČ prosazuje jen zájmy svých členů, a jen 12% dotázaných uvedlo, že KSČ prosazuje zájmy dělnické třídy. 28% dotázaných pak uvedlo, že KSČ prosazuje zájmy většiny obyvatelstva. Ti občané, kteří měli zájem o členství ve straně (nestraníci i straníci), častěji odpovídali, že KSČ hájí zájmy všech obyvatel nebo dělnické třídy. Naproti tomu ti, kteří takový zájem neměli, poukazovali na preferenci zájmů jen některé části KSČ nebo všech členů.
Další otázkou, kterou se výzkum zabýval, bylo, jakých úspěchů bylo v budování socialismu dosaženo. Jako největší klad v budování socialismu bylo uváděno zrovnoprávnění mezi Čechy a Slováky - pro se vyslovilo 73% respondentů. V závěsu za tím se pohybovalo uspokojování sociálních potřeb lidí, jako zdravotnictví, sociální oblast ap. Pro bylo „jen“ 50% dotázaných a proti také polovina. Za velký nedostatek dotázaní spatřovali špatné fungování demokratického systému – plných 53%, při čemž 18% se vyjádřilo, že neví. Ještě kritičtěji se respondenti vyjádřili k otázce odměňování podle možností a kvality práce. Podstatná část z nich, téměř 80%, uvedla, že v odměňování za práci existuje mnoho nedostatků.
Alarmující byl poznatek, že s celkovou politikou KSČ bylo spokojeno pouze 26% dotázaných, nespokojeno 52%. Zbytek se nedokázal vyjádřit. Tuto odpověď volili zejména mladší respondenti - 29% z nich zvolilo tuto variantu odpovědi.
Oblast ekonomiky byla kritizována nejvíce a byla přímo úměrná velikosti obce a města. Nejvyšší míry kritičnosti tak bylo dosaženo v hlavním městě Praze – 82%.
Celkově lze shrnout, že pozitivnější názory na budování a úspěchy socialismu měli občané Slovenska. Kriticky se častěji vyjadřovali lidé v Praze a lidé s úplným středním a vysokoškolským vzděláním. Jak výzkumníci napsali: poznatky z výzkumu jsou alarmující, roste kritičnost a negativismus. Ústřední orgány by měli k tomu zaujmout určité stanovisko.
Samostatná část výzkumu se věnovala zájmu o členství v KSČ. Respondentům byla pokládána otázka typu: zda by vstoupili nebo znovu vstoupili (pokud jsou již členy) do KSČ. Z výsledků se zjistil další alarmující stav. Od roku 1986, kdy byl proces přestavby prvně zmíněn, zájem o členství ve straně začal klesat až na stav v roce 1989. Zájem o členství tehdy projevilo jen 6 % dotázaných, dvě třetiny členství v KSČ odmítaly. V obou tehdejších národních republikách jednoznačně převažovaly názory, že vstup do KSČ je motivován výhodami, které dává členství ve straně. Z výzkumu vyšlo, že v posledních třech letech (1986-1989) se projevoval trvalý pokles zájmu nečlenů strany o vstup do KSČ. Za varující bylo nutné pokládat pokles zájmu mladých lidí a také dělníků. Dále bylo zjištěno, že více jak polovina komunistů nebyla přesvědčena, že by znovu do KSČ vstoupila, kdyby se o tom v době výzkumu mohla rozhodnout. Do výpovědí členů i nečlenů KSČ o vstup do strany se promítla řada faktorů. Výzkum ukázal na to, že začala být narušována jednota strany a lidu. KSČ tak začala ztrácet svoji autoritu, rostla zejména kritika funkcionářů vedoucích orgánů a jejich neschopnost pružně reagovat na změny ve společnosti.
Na vztah občanů ke straně výrazně působil i vývoj v okolních zemích. Za velmi závažné zjištění bylo třeba považovat to, že jedna polovina členské základny KSČ se v roce 1989 neidentifikovala s politikou přestavby strany a s jejím programem jako celku. Výzkumníci tehdy rovněž upozornili, že právě tento fakt může vést ke složitým vnitropolitickým situacím. Ty se začaly projevovat již od roku 1988 a svého maxima začaly dosahovat v průběhu roku následujícího.
Negativně bylo vnímáno, že veřejnost se nemůže kriticky vyjadřovat k problémům ve společnosti. Bezpartijní se ve všech sledovaných souvislostech domnívali, že „obyčejní lidé“ nemají příliš velké možnosti zapojit se do ovlivňování společenského dění.
Velice zajímavé výsledky přineslo zjištění, co pro dotázané znamenala vedoucí úloha strany ve společnosti. Mezi odpověďmi dominoval názor, že KSČ buduje socialismus a je zárukou sociálních jistot. Nicméně pro většinu dotázaných zůstala vedoucí úloha strany skutečností. A to i přesto, že způsob realizace vedoucí úlohy byl silně kritizován a tato kritika se od začátku přestavby neustále zvyšovala. Čtvrtina dotázaných se domnívala, že KSČ řídí naši společnost správně a více než polovina vyslovila kritické výhrady. Mezi nejčastěji uváděné výhrady patřilo, že KSČ řídí nedemokraticky a dělá chyby v řízení. Alarmující však bylo, že členové KSČ mají určitá privilegia na úkor nečlenů.
Výzkum, ze kterého čerpám, zachytil náladu obyvatelstva po lednu 1989. Přišlo léto a to nastínilo příčiny pohybu ve společnosti. Výzkum jasně ukázal na to, že od poloviny 80. let minulého století docházelo k výraznému poklesu počtu občanů, kteří pozitivně hodnotili vedoucí úlohu KSČ ve společnosti. To souviselo mj. i s nástupem politiky přestavby v Sovětském svazu a později i u nás.
Od roku 1986 došlo ke značnému poklesu pozitivního hodnocení realizace politiky KSČ. V roce 1986 se k hodnocení politiky KSČ kladně vyslovilo 58% a v roce 1989 už jen 31% dotázaných.
Vedoucí úloha a politika strany byla více přijímána na Slovensku a v menších obcích. Opačný efekt byl zejména ve velkoměstech, která sehrála při nepokojích v letech 1988-1989 podstatně větší vliv.
Další příčinou vedoucích k listopadu, podle třetiny dotázaných v rozhovorech bylo, že KSČ prosazovala zájmy jen některých svých členů. Každý druhý občan ve výzkumu hodnotil kriticky zabezpečení lidských práv a svobod. S tím souvisí i kritika nefungování demokratického systému. Často se razilo heslo odborníci na svá místa a dejme možnost nestraníkům.
Ve výzkumné zprávě je na závěr uvedeno: „…poznatky výzkumů naznačují, že veřejnost od vedení KSČ, poté od stranických orgánů a organizací na všech stupních, očekává ještě radikálnější přístup k realizaci přestavby hospodářského mechanismu a zejména pak demokratizace společnosti, což by vedlo i k obnovení autority strany.“ Tyto procesy byly připraveny na sjezd KSČ v roce 1990, ale vývoj událostí byl rychlejší.
