Samozřejmě rozvolněnější model by nám byl možná bližší, ale pak bychom museli být konkurenceschopní nejen vůči okolnímu světu, ale být více konkurenceschopní i vůči našim evropským partnerům. A dokázali bychom to, když jsme z tolika kdysi prosperujících odvětví bez boje ustoupili?  Navíc současné události na východ od nás nám ukazují, že v něčem doposud evropská integrace pokročila velice málo a že se nám to nyní vymstilo. Jde o společnou a hlavně jednotnou zahraniční, bezpečnostní a obrannou politiku. Evropská unie se stala největší zónou jednotného trhu. Volný pohyb osob, pracovní síly, zboží a kapitálu je pro některé členské země něčím, o čem by si bez existence EU mohly nechat jenom zdát. Pomalu, ale přece jen se nám daří budovat a propojovat páteřní infrastruktury, zastáváme shodné demokratické hodnoty. Takže těch výhod je celá řada. Jen kdyby nebylo tolik zbytečné regulace a přebujelé byrokracie. Té máme přece dost na národních úrovních.

„Je Turecko pro EU partnerem?“

Turecko je důležitý partner pro Evropskou unii. Otázkou je, zda si to dostatečně uvědomujeme a zda tuto jeho roli dokážeme ocenit. Turecko vždy bylo jednou z bran do Evropy, a tak tomu bude i nadále. Má strategický význam v otázce propojení Černého a Středozemního moře, vedou přes něj pro Evropu životně důležité energovody z oblasti Kaspické pánve. Např. celá jedna třetina ropy z této oblasti zpracovávané a využívané v České republice se dostává z Ázerbajdžánu do centrální Evropy právě přes Turecko a výhledově to tak konkrétně pro nás může být i s plynem. Turecko je členem NATO a s ohledem na současný geopolitický vývoj v zemích Východního partnerství je i důležitým propojením EU s těmito regiony. Rusko vyvíjí na Turecko veliký tlak, aby je získalo alespoň částečně na svou stranu. To nesmíme podcenit. Otázka vstupu do EU ale není na pořadu dne, a v podstatě o to ani Turci nemají nějak zvláštní zájem. Usilují ale o všestrannou a oboustranně výhodnou spolupráci, partnerství a spojenectví s EU a zaujímají v tom hodně podobný postoj jako třeba právě výše zmíněný Ázerbajdžán. Někdy se v souvislosti se sbližováním Turecka a EU argumentuje s riziky spojené se značným vlivem islámu v této zemi. To je ale i v případě zemí západního Balkánu, se kterými vedeme přístupová jednání. Takže to vždy bude téma, ke kterému se musíme jednoznačně vymezit a které se netýká pouze Turecka.