Mnohá slova se zprofanovala za posledních dvacet pět let. Vlastně za posledních skoro sedmdesát let. Spravedlnost, pravda, zodpovědnost a mnoho jiných slov, která měla, a nebo mají mít svůj hluboký výraz, jsou dnes jen prázdné schránky. A tak pokud nic neplatí samotné slovo a jeho obsah, proč by mělo platit jejich dodržování. Žijeme totiž ve století slov a zbytečných řečí. Řečí, jejichž drmolení nikoho nic nestojí a za jejichž obsahem již dávno nebývá hluboký vnitřní postoj těch, kteří je vyslovují. Postoj navíc dotvrzený jejich životem a jednáním.
Bohužel, je ještě jedna kategorie nakládání se slovy. A to je jejich nadměrné používání kdekým až do omrzení a vyčerpání jejich obsahu. To se stalo slovu korupce v naší zemi. Neustále omílané slovo každým, byť i korupčníkem, dostalo smysl tohoto slova do stavu, že ho nikdo nebere vážně. Za poslední čtyři roky se o korupci začalo mluvit a neustále poukazovat na korupčnost prostředí, ale nepřestalo se krást. A korupce je jen a jen jiné slovo pro zlodějinu. Bohužel se také v masovém měřítku nezačalo ukazovat na konkrétní korupci a zlodějiny. Jen se tímto slovem opisoval stav společnosti. Dnes už o korupci mluví opravdu každý. Dnes o boji s korupcí mluví již i takový pan Kalousek a nebo lidé z ODS.
Prezident Zeman se nedávno vyjádřil k tomu, že neustále schází zákon o prokázání majetku. Potěšil mne, když poznamenal, že výše dokladovaného majetku by měla být stanovena od hranice dvaceti milionů korun. Přesně tuto hranici jsem stanovil, když jsem zpracovával návrh zákona o prokázání majetku a nabytí jeho zdrojů pro VV, před dvěma lety. Byla to nejtvrdší varianta návrhu tohoto zákona ze všech předložených a počítala i s retroaktivitou a případným propadnutí neprokázaného majetku.
Je velká škoda, že se pan prezident Zeman způsobem sobě vlastním nerozhovořil také o tom, jaké šance má tento zákon na schválení, pokud ho připravuje vláda, jíž vede premiér Sobotka. Dost dobře si pamatuji, jak vypadal návrh tohoto zákona právě z dílny ČSSD před dvěma lety. Říkal jsem tomu již tehdy „Sobotkovo alibi“. Bezpohlavní soubor nic neříkajících opatření, který jako protikorupční soubor měl tu vadu, že jaksi počítal se prokazováním majetku jen v letech následujících. To je v zemi, kterou se podařilo z velké části rozkrást v posledních dvaceti letech trochu nic neřešící. Název „Sobotkovo alibi“ proto, že takováto forma by se nijak nedotkla ani majetku pana premiéra „našpořeného“ z poslaneckých náhrad.
A tak vláda i parlament v následujících mnoha měsících i letech zajisté projednají kdeco, ale podle mého soudu to zákon o prokázání majetku jen tak nebude. Pamatuji i to, jak vehementně odmítala vládě předložit náš návrh tehdejší ministryně Karolína Peake. Na druhou stranu možná, že byla větší pragmatik než já idealista, neboť pokud nevěřím, že kvalitní zákon o majetkových přiznání nepřijme tato vláda, pak ta minulá by to rozhodně neudělala. Nedokáži si vůbec představit, jak ministr financí Kalousek, jeho stranický knížecí předseda, ministr Drábek, ale i pan premiér Nečas a jeho skvadra, zvedají ruku pro zákon, který by napadl celou podstatu jejich tehdejšího politického bytí.
