První dny jsou, stejně v jakékoli jiné práci, pochopitelně hektické.
Zabydluji se v přidělené kanceláři, seznamuji se s chodem parlamentu, se všemi pravidly, procedurami a samozřejmě také s kolegy europoslanci. Naše sociálnědemokratická delegace je součástí frakce, jejíž oficiální název zní Skupina progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu (S&D).
V současné době jde o druhou nejsilnější frakci v parlamentu.
Možná vás zajímají moje první dojmy, které jsem coby europoslanec načerpal. Na půdě Evropského parlamentu na vás doslova dýchá to, jak neskutečně cenným projektem Evropská unie je. I přes logické odlišnosti jsou téměř tři desítky evropských zemí schopny spolupracovat, nacházet kompromisy a společná řešení problémů stovek milionů občanů.To je fascinující a inspirující zároveň. Unie a její fungování má své kritiky a samozřejmě i své mouchy. Vše rozhodně není dokonalé a harmonické. Ale už po prvních dnech intenzivní osobní zkušenosti jasně vidím, že plusy převažují. Byl bych rád, kdybych přispěl k tomu, aby si to uvědomilo co nejvíce našich občanů.
Je totiž nepochybné, že toto volební období bude klíčové pro další směřování Evropy. Nízká účast v posledních volbách do Evropského parlamentu bohužel ukázala, že lidé nevěří v to, že EU může pozitivně měnit věci v jejich prospěch. Považuji za svou osobní výzvu, aby se nám to společně s kolegy povedlo změnit. Již během pár dnů jsem totiž poznal, že existuje poměrně hluboký příkop mezi demokratickými zastánci evropské integrační spolupráce a nejrůznějšími euroskeptiky, populisty a extremisty, kteří se nechají zvolit do Evropského parlamentu a jejich prvním činem je, že se demonstrativně postaví zády, když v sále zazní evropská hymna, tedy Óda na radost od Ludwiga van Beethovena. Smysl takového počínání mi uniká a jsem velmi zvědav, zda se dotyční, mezi nimiž nechyběl například Petr Mach ze strany Svobodných, budou stavět zády i k platu, který jim za práci europoslance náleží.
V souvislosti s uvedeným jsem dvojnásobně rád, že se podařilo nalézt demokratickou většinu a zvolit znovu předsedou Evropského parlamentu kandidáta evropské levice Martina Schulze. Zároveň se již rozbíhají první jednání a na plénu jsme vyslechli rovněž řadu projevů. Z těch mne zaujalo například vystoupení předsedy frakce liberálů a demokratů Guye Verhofstadta a hlavně italského premiéra Mateo Enziho. Itálie totiž přebírá od Řecka předsednictví Evropské unie a pan premiér se ve svém projevu o řecko-italských vztazích vrátil o mnoho století dozadu. V takových momentech si uvědomíte souvislosti mezinárodních vztahů a znovu se utvrdíte, že bez znalosti historie není šance budovat dobrou budoucnost.
Naopak geografické obzory jsem si rozšířil na jednání, které se věnovalo odlehlým územím Evropské unie, mezi něž patří například zaoceánské ostrovy, které jsou součástí Francie. Když jsem poslouchal požadavky na podporu dovozu banánů z těchto lokalit, tak mi došlo, jak pestrá agenda nás v Evropském parlamentu čeká.
Ale závěrem ještě trochu vážněji. Světlo světa již spatřil dokument s názvem Nový směr pro Evropu. Lze jej považovat za programový základ naší frakce, který obsahuje seznam cílů, jichž chceme dosáhnout i navrhovaných nástrojů, které k tomu mají pomoci. Základní myšlenkou dokumentu je pozitivní změna fungování Evropské unie a všech jejích institucí tak, aby sloužila opravdu všem občanům, nikoliv pouze určitým zájmovým skupinám. Zvláštní důraz klademe na to, aby se zvýšila ochrana a zlepšila životní úroveň těch, kteří nejvíce trpí ekonomickou recesí a jejími průvodními jevy. Jedná se především o skupiny ekonomicky a sociálně slabých či vyloučených, nezaměstnané a v neposlední řadě rovněž ženy. Je naší společnou výzvou, abychom dokázali čelit vzrůstající chudobě, ale rovněž nástupu populismu a extremistických myšlenek a hnutí. To dokážeme pouze nastartováním hospodářského růstu, zajištěním dostatku pracovních příležitostí ve slušných podmínkách, odstraněním diskriminace, posílením lidských práv a zvýšením demokratizace a transparentnosti celé Evropské unie.
Jsem přesvědčen, že pokud chceme dosáhnout lépe fungující Evropské unie a zajistit důstojný život Evropanů i v budoucích desetiletích, je takto nastolený směr správný a jediný možný. Všichni společně totiž čelíme ekonomické hrozbě v podobě konkurence dravých ekonomik z jiných kontinentů a bohužel rovněž hrozbám bezpečnostním. Osobně cítím obrovskou zodpovědnost vůči našim dětem i dalším generacím, abychom se s těmito výzvami dokázali vypořádat. Bude to všechno, jen ne snadné. Ale pokud dokážeme spolupracovat ve společném zájmu, tak se to podaří.
