K tomu se ještě vrátím, teď ale nejdřív o tom, jak to máme v politice s mluvením.
Nerad se vyjadřuji k tomu, co říkají kolegové v politice, Ten důvod je celkem jednoduchý, jsem taky politik. Všechno, co politik řekne, se posuzuje ještě jinak, než když to řekne někdo, kdo do toho nemočený není. Nejde jen o věcný obsah, ale objevují se otázky, proč někdo něco řekl a proč to řekl právě teď. Takové otázky jsou legitimní, je jasné, že politika je záležitostí zájmů a soupeření a slova mají nejen něco sdělit, ale mají také něčeho dosáhnout.
Už jsem byl citován, spolu s jinými, na serveru lidovky.cz: „Já jsem autenticky neslyšel, co pan Okamura řekl. Každopádně co se týká koncentračního tábora v Letech, stačí se podívat na hřbitov v nedalekých Miroticích. Tam jsou desky se jmény obětí a mezi nimi je i mnoho malých dětí. Takže tvrdit o táboře, že to byl pouze pracovní tábor a že tam lidé umírali na základě vyčerpání a podobně? Mám konkrétní svědectví, že tam ty děti skutečně zabíjeli. Je to něco strašlivého. Myslím, že je třeba podívat se na historická fakta. Nechci však komentovat výroky někoho jiného. Historická fakta mluví sama za sebe...“.
Podle medií, pokud cituji pana Okamuru věrně, řekl prý pro Parlamentní listy, že: Mýtus o romském koncentráku je podle dostupných informací lež. Byl tu pracovní tábor pro osoby, které se vyhýbaly řádné práci, včetně Čechů a Němců z protektorátu. Internováni nebyli na základě etnika, ale cikánského způsobu života, to znamená, že pracující Romové tu nebyli.“
A ještě: „V táboře nebyl nikdo nikdy zabit – lidé umírali v důsledku staroby a chorob, které do tábora přivlekli kvůli svému předchozímu kočovnému stylu života.“
Předně je potřeba jít k jádru věci, protože takové výroky vyjadřují zvláštní postoj k lidskému životu. Předně představa, že když se někdo, podle protektorátních úřadů údajně vyhýbá práci, má být odvezen do koncentračního tábora. Výroky jistého vysoce postaveného politika, každý ví, kdo to byl, že to žádný skutečný koncentrační tábor nebyl, jsou jen hrou se slovy. Byli tam lidé koncentrování? Byli. Byl to tábor? Co je jiná varianta, snad rozptylovací tábor? To už zavání rekreací.
Byl to koncentrák a lidé, kteří tam přišli, často umírali. Kdyby tam nepřišli, neumřeli by. Povídačky o tom, jak si lidé přinesli nemoci kvůli svému předchozímu kočovnému způsobu života, jsou za hranicí zdravé mysli. První republika žádné takové tábory nebudovala, tudíž v nich nikdo nezemřel. Za protektorátu se tábor vybudoval a lidé tam houfně umírali. Souvislost snad pochopí i dítě na prvním stupni základní školy.
Smutné na dnešní společnosti je nízká morální úroveň některých lidí, kteří do debaty o táboře v Letech vstupují. Jsou to ty nejnechutnější výlevy rasismu a plody nevysoké inteligence, jaké si lze představit. Většinou vyjadřují názor, že i dneska by bylo třeba Romy pozavírat do nějakých táborů. Občas se brání tím, že říkají: „Nemám nic, proti slušným cikánům, ale…“ Já mám tedy proti rasistům něco vždycky. I kdyby si mysleli, že jsou slušní. (Mám být ostatně ministr kultury a ne nekultury.)
Jak patrno, nepovedlo se tzv.cikánský problém (romskou otázku) vyřešit ani posledním dvěma totalitním režimům. Nacisté to zkusili vyhubením, komunisté sice měli pracovní povinnost pro každého a věznice plné, ale problém ve skutečnosti ignorovali a nechávali ho vyhnít. Řešení to nepřineslo žádné. Co by si rasisté představovali, kromě utopických představ o vybudování romského státu Indii nebo někde daleko v Tichomoří, není jasné. Nejspíš si nepředstavují nic a vedou jen silné řeči. Nejhorší je, když lidé bez vlastních představ najdou svého vůdce, který nějaké, nejspíš pomýlené, představy má. Tábor v Letech ukazuje, kam nakonec takové primitivní metody vedou. Konce jsou horší, než začátky.
