Narodil se v Německu.
V zámožné židovské rodině. Před Hitlerem emigrovala do Palestiny. Avnery tu vstoupil
do paramilitární Irgun (s pozdějším premiérem Jicchakem Šamirem, který s Palestinci
uzavřel v Oslo mírové dohody a rukou
židovského fanatika za to zaplatil životem).
Avnery odešel z Irgunu už roku 1942. Neseděly mu
její teroristické metody. Za první izraelsko-arabské války roku 1948 velel
četě. Už tady startoval i jako válečný zpravodaj. Po víc než deset let zasedal
v Knesetu. Založil mírové hnutí Guš Šalom. Léta stál v jeho čele.
Už roku 1982 se – navzdory vládnímu embargu - setkal s Jásirem Arafatem. Tématům, jitřícím v jeho zemi emoce, věnoval i několik knih: Izrael bez sionistů (Israel Without Sionists), Příběh vojáka – krvavá cesta do Jeruzaléma (A Soldier´s Tale – The Bloody Road to Jerusalem), Můj přítel, můj nepřítel (My Friend, My Enemy).
„Tel Aviv nemá metro,“ píše teď v článku Hamás a izraelská paranoia. „Debatuje se o něm sice už desítky let. Slíbila je i řada primátorů. Metro však nestojí dodnes. Když izraelská armáda vstoupila do Gazy a narazila tu na impozantní systém podzemních tunelů, dalo to křídla nápadu: Proč stavbu metra nezadat Hamásu? Má pro to odborné zázemí i technologie, projektanty i pracovní sílu.“
„Tahle válka však žádný žert nebyla. Byla to děsivá tragédie. Zmapovat její následky bude trvat měsíce a roky.“ Jednotky, vracející se z Gazy, dostaly pokyn „vyvěsit na každém tanku velkou vlajku“. Na „záběrech sil, opouštějících pásmo, se vojáci culí štěstím“.
„Na Izraelce se měsíc sypala propagandistická kanonáda.
Neminul den ani hodina, kdy by jim přestala vymývat mozky.“ Co sklidila, je však
„pomalu z říše divů“: „Lidová
moudrost Izraele dospěla k vlastnímu závěru: je to remíza.“
„Dosáhne-li gerilová organizace o maximálně 10.000 lidech remízy s jednou z nejsilnějších armád světa s ultramoderní výzbrojí, je svého druhu vítězstvím už to. Hamás neprokázal jen notnou dávku odvahy, ale i překvapivý důvtip.“
„Mizivou nápaditost však předvedla izraelská armáda. Labyrint
tunelů ji zaskočil docela
nepřipravenou.“
„Nemít systém protiraketové obrany ´Iron Dome´, dolehla válka úplně jinak“ i na Izrael. Iron-Dome „přitom
vyvinuli civilisté“. „Nechal ho rozmístit civilní ministr obrany.“ „Proti výslovné
vůli armády.“
„Armáda zmutovala v těžkopádnou, nemotornou, konzervativní mašinérii“, schopnou jen „monotónní rutiny“. Řídila se „doktrínou, sázející v podstatě na to, že si vynutí kapitulaci násilím na civilní populaci“. Že „ji před každým ´odporem´ odstraší masivním zabíjením a destrukcí“.
V Izraeli však „děsivý obraz smrti a zkázy,“ trčící
z dnešní Gazy, „nevyvolává žádné slitování. Právě naopak.
Lidé tu na něj jsou hrdí.“
Operace „vyčerpala obě strany“. Hamás však „nekapituloval ani za káhirských jednání o příměří“.
„Jedinou alternativou, jež izraelskému vedení zbyla, bylo kompletní dobytí Gazy.“ Jen „to by totiž umožnilo Hamás fyzicky likvidovat a zničit i jeho infrastrukturu. Armáda ji však rozhodně odmítla a přesvědčila i politické vedení.“ Stála by totiž život až „kolem tisícovky izraelských vojáků“. „Gazu by změnila v ruiny celou.“
„Podobné dilema řešil i tandem Begin-Šaron před 32 lety. Dobytí západního Bejrútu by stálo odhadem 800 životů izraelských vojáků. Odmítli je stejně, jako duo Netanjahu-Ya´alon teď. Izraelská společnost nemá na takové ztráty žaludek. Únosnou mez by překročily i protesty, které by podobný masakr civilistů v Gaze vyvolal v okolním světě.“
A tak „na to, co odpřisáhl jaktěživ neudělat, nakonec přistoupil i Netanjahu“: „vyjednávat s Hamásem – ´teroristickou organizací, zasluhující opovržení´“.
„Existuje duševní nemoc, zvaná paranoia vera. Hlavním
příznakem jsou šílené stihomamy, pronásledující pacienta (typu že Země je
placatá, Kennedyho zabili
mimozemšťani a světu vládnou Židi).“
Právě kolem těch stihomamů „si utváří i celý logický systém. Čím logičtější ten
systém je, tím vážnější i pacientova choroba.“
„Paranoia dnešního Izraele se točí kolem Hamásu. Staví na
premise, že Hamás je ďábelskou organizací teroristického džihádu, posedlou
likvidací Izraele. ´Gangem psychopatů,´ jak to tento týden napsal jeden
novinář. Z té premisy vychází celá politika Izraele. Proto ta válka.
S Hamásem se nemá jednat. S ním se míru dosáhnout nedá. Ten se musí zlikvidovat.“
Je to „démonický obraz“. S „reálným světem nemá nic společného“. „Já sám Hamás v lásce nemám“. „Nesedí mi náboženské politické strany obecně – ani v Izraeli, ani v arabském světě, ani kdekoli jinde. Nikdy bych je nevolil.“
Jenže „Hamás je integrální součástí palestinské
společnosti. V posledních palestinských volbách, konaných pod mezinárodním
dohledem, získal většinu. V Gaze se sice skutečně chopil moci silou, avšak
až poté, co tu dosáhl jasné většiny ve volbách.“
„Hamás nevyznává ´džihád´, tak jako al-Kájda či IS. Nebojuje
za světový kalifát. Je to palestinská strana, bezmezně oddaná palestinské věci.
Sama se považuje za ´rezistenci´. Náboženské právo (´šaría´) lidem nediktuje.“
A „pokud jde o Chartu
Hamásu, volající po zničení Státu Izrael“ –
„omílanou donekonečna izraelskou propagandou“ - „pro mne je to deja vu“. Protože „chartu, volající po zničení Izraele, mívala i Organizace pro osvobození Palestiny“. Izraelská
propaganda omílala do omrzení i to. Jen co však Tel Aviv podepsal s Palestinci v Oslo mírové dohody, ty paragrafy „byly,
za přítomnosti prezidenta Billa Clintona,
z dokumentu vypuštěny“.
„Hamás limitují jeho vlastní náboženské restrikce.“
„Mírovou dohodu proto sám podepsat ani nemůže.“ Jenže – „tak jako věřící lidé
kdekoli na světě (a tím spíš židé a křesťané)“ – „samozřejmě zná i
cestičky, jimž se dá boží přikázání obejít“.
„Zakladatel Hamásu, paralyzovaný Šajch Ahmad Jásin (který Chartu napsal a na kterém Izrael spáchal atentát), navrhl hudnu na třicet let. Hudna je příměří, posvěcené Alláhem, které lze prolongovat až do Soudného dne.“
„Izraelská mírové organizace Guš šalom, které jsem členem, po vládě žádala, aby s Hamásem,
jednala, už před osmi lety. Sérii přátelských debat s několika lídry Hamásu jsme absolvovali
sami. Dnešní oficiální linie Hamásu říká, že dokáže-li Mahmúd Abbás s Izraelem dosáhnout mírové dohody, Hamás ji
akceptuje – za předpokladu její ratifikace v referendu.“
„Naděje, že se Izrael vyléčí z paranoie už
v dohledné době, je však malá. Skončí-li tato válka brzy doopravdy, co po
ní zůstane pak?“
„Válečná hysterie, která si Izrael za této války
podmanila, zvedá i odiózní vlnu fašismu. Chátra, lačná lynče, pase po Arabech v Jeruzalémě. Novináři typu Gideona Lévyho musí mít bodyguardy,
universitní profesory, troufající si prosazovat mír, stíhá cenzura.“ „Angažmá
ztrácí i umělci, tlumočící kultivovaný disent.“
„Někteří lidé v tom vidí bod zvratu, kterého dosáhl
rozpad izraelské demokracie. Já stále doufám, že ta odporná vlna znovu opadne.
Něco tu z ní ovšem už zůstane. Fašismus
získal punc součásti diskurzu, vedeného v ´hlavním proudu´.“
„Jedním ze symptomů fašismu je legenda o ´dýce do zad´. Adolf Hitler ji využil na cestě k moci.
Naše hrdinná armáda byla na samém prahu vítězství, dýku do zad jí však vrazila kabala
(židovských) politiků. Právě to teď zní i Izraelem.“
„Neohrožení vojáci už měli dobytí Gazy na dosah ruky.“ Ta trofej jim unikla jen proto, že „jim Netanjahu a jeho poskoci – ministr obrany a náčelník generálního štábu – zatroubili k hanebnému ústupu“. Lest dějin si možná chystá peprný šprým: „V hurávlasteneckých plamenech, které založil, může nakonec shořet Netanjahu sám.“
„Děsivý obraz Gazy, plné smrti a zkázy, vyvolal ve světě
hluboké pohnutí. Jen tak je anulovat už
prostě nepůjde. Protiizraelské emoce, kořeněné zčásti i nefalšovaným antisemitismem, tu už zůstanou.“
„(Falešné) ambice Izraele na status ´národního státu židovského lidu´“ – a „téměř absolutní pouto, jež s Izraelem identifikuje židovskou diasporu“ - „budou mít nevyhnutelně za následek, že vina za izraelské zločiny padne na všechny Židy“.
„Ještě vážnější dopad zasáhne Araby.“ O tom, že „každé
zabité dítě“ – i „zničený dům“ - „přivede na svět nové ´teroristy´, si můžeme
být jistí“.
Poslední dějství pohromy však nevylučuje ani „jisté pozitivní dohry“. Právě „tato válka totiž vedla i k dočasné a jinak jen sotva myslitelné koalici Izraele, Egypta, Saúdské Arábie a palestinské samosprávy“.
Ještě před dvěma měsíci měli „Netanjahu“ – „i izraelská veřejnost“ – „Abbáse za boxerský pytel“. Válka však „Abbáse paradoxně sblížila s Hamásem“.
Právě to nabízí „unikátní šanci, jak mírový proces konečně
seriózně zahájit“.
„Pokud ovšem…“
