Spojené státy vynaložily loni podle Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI) na obranné účely a na přípravu a vedení válek a okupačních akcí neuvěřitelných 640 miliard dolarů. Výdaje Číny na obranu SIPRI odhadl na 188 miliard a výdaje Ruska na 88 miliard. Jen samotné Spojené státy se podílely na světových vojenských výdajích takřka dvěma pětinami a spolu s ostatními státy NATO, které vydaly cca 270 miliard dolarů, pak dohromady zhruba polovinou.
Jen samy USA podle vlastních údajů měly v roce 2005 přes sedm set základen na území 130 zemí světa. Od té doby se válečnický apetit vlád této velmoci a snaha jejího vojenskoprůmyslového komplexu diktovat ostatním zemím světa a podněcovat bez ohledu na mezinárodní právo finančně, ekonomicky i přímými vojenskými útoky a dodávkami zbraní změny vlád a politických poměrů dodnes nezměnily. Přesto podle jednání představitelů paktu NATO, které proběhlo minulý týden ve Walesu, je to prý všechno málo.
Na jednání se členové paktu navzájem přesvědčovali, že je prý zapotřebí více vojenských základen a více, lepších a nákladnějších zbraní. Obamova vláda ostatně, stejně jako to dělaly i vlády jeho předchůdců, vyzývá své evropské spojence již delší dobu, aby své vojenské výdaje zvýšili. Mnozí členové paktu NATO včetně zástupců české vlády na jednání vstřícně naslouchali požadavku Spojených států, aby aktivněji pomáhali tahat kaštany z ohně, který Obamovi předchůdci a Obama samotný zakládali a přiživovali v Afghánistánu, Iráku, Libyi, Sýrii a nově i na Ukrajině.
Troufám si tvrdit, že přesvědčovat Obamu a jeho válečníky a finančníky, že by měli začít víc respektovat mezinárodní právo a omezit své velmocenské a vyloženě imperiální manýry, zbrojní a válečné »dobrodiní«, kterým obšťastňují svět, by bylo příslovečným házením hrachu na zeď. Když vládu Spojených států k sebereflexi nepřiměly statisíce mrtvých a miliony uprchlíků po nevyprovokovaném útoku US Army na Irák, když je k rozumnějšímu chování nepřiměla ani katastrofální zkušenost s rozvrácením a zničením Libye a podvracením Sýrie, pak těžko věřit tomu, že v případě Ukrajiny se budou chovat jinak.
Obávám se, že podstata problému nespočívá v tom, že by Američané nechápali, že harašení zbraněmi, nové základny NATO a ekonomická válka proti Rusku, do které chytře zatahují evropské spojence, problémy Ukrajiny nevyřeší. Irák, Libye i Sýrie už přece víc než dostatečně prokázaly neschopnost Spojených států efektivně, mírovou diplomacií a ekonomickou spoluprací a pomocí řešit problémy současného světa. Ty problémy mají velmi často především ekonomický, sociální základ. Vybombardovat se, překonat zbrojením nebo řešit ekonomickými embargy nedají.
Fatální neschopnost Obamovy vlády vnímat, jaké ohromné lidské ztráty a utrpení přinášejí negramotné intervence politické, ekonomické i vojenské obětem údajné americké péče, by měla být pro Evropu varující. Nemá-li Spojenými státy přiživovaný a Evropskou unií v počáteční fázi přičinlivě podporovaný původní vnitřní mocenský spor zkorumpovaných politických a ekonomických klanů ovládajících Ukrajinu vyústit v evropský Irák či Libyi, je nutné hledat mírová, nikoli silová, militaristická východiska.
Miroslav GREBENÍČEK, poslanec (KSČM)
publikováno dne 9. září v deníku Haló noviny
