Zkusme se podívat, jaké s tím mají také zkušenosti jinde? Japonská ekonomika podle posledních údajů klesla ve druhém čtvrtletí o mnohem více než se čekalo a její propad byl nejhorší od roku 2009, kdy zemi zasáhla globální krize. Že vás to nezajímá? Mělo by. Japonsko totiž na vleklou ekonomickou krizi nasadilo stejnou léčbu, jakou nyní na tu českou hodlá nasadit nasadit současná koaliční vláda, premiér Sobotka a vicepremiér Babiš.
Japonská ekonomika se už dvacet pět let potýká s následky velké bankovní krize, která přišla začátkem 90. let po velké úvěrové expanzi během let osmdesátých. Politici a ekonomové vyzkoušeli řadu různých hospodářských politiky, které se převážně soustředily na „rozpumpování“ ekonomiky vládními výdaji především v oblasti dopravy: země má udivující počet dálnic, tunelů, obchvatů, letišť a přístavů, ale žádný požadovaný zázrak se nekonal, naopak: ekonomika se nepohnula, pohnul se státní dluh a to na nynější naprosto děsivou úroveň 240% DPH.
Stejnou cestou – tedy cestou převážně zahraničních či státních investic – se nyní hodlá vydat i český premiér Sobotka, podporován šéfem státní kasy Andrejem Babišem. Investice do dopravy, dopravní infrastruktury jsou alespoň dle aktuálního návrhu státního rozpočtu prioritou české vlády. Což o to, v této zemi zřejmě neexistuje řidič, který by si o stavu našich silnic a dálnic nemyslel své, na druhou stranu je ale otázka, zda namísto pumpování dalších a dalších erárních peněz do megalomanských projektů, přechodů pro zvířata za stamiliony a obecně nejdražších úsekových dálničních staveb na světě právně nezakotvit třeba penále za odfláknutou práci stavebním firmám (viz čtyři roky stará dálnice u Ostravy) nebo za pozdní dodání zakázky.
Výstavba nových silnic a dálnic je dlouhodobě nezkorumpovanějším resortem v celém našem vládním sektoru. Stavíme nejdražší dálnice v Evropě, navíc v kvalitě, která ještě v době záruky potřebuje generální opravu. Při slově podpora investic si já osobně představuji spíše investici do fabriky, do výrobků, které se budou prodávat a třeba i vyvážet. Ne investici do nových silnic a dálnic. Takovouhle investiční podporou reálně hrozí, že z dopravy vytvoříme další černou díru podobnou té ve zdravotnictví. Tím prvním pomyslným kopnutím do země může být i nedávné rozhodnutí Poslanecké sněmovny o tom, že o výši ceny za vyvlastňované pozemky bude v budoucnosti rozhodovat ministr dopravy.
Příklad Japonska jasně ukazuje, že velká bankovní krize může mít neblahé následky po řadu desetiletí. To mimochodem není dobrá zpráva nejenom pro Českou republiku, ale pro celou eurozónu, která se potýká s úvěrovou deflací. Stárnoucí společnost, kde ubývá pracujících, nemůže dosahovat zázračných hodnot ekonomického růstu. Pokud pro premiéra Sobotku a Andreje Babiše neznamená Japonsko odstrašující příklad, můžeme se jenom modlit, aby nám třeba za třicet let začalo být někdy lépe.
