Poslanci jsou zástupci lidu, zástupci českého národa a jím zvolení, kteří mají národ reprezentovat jak doma, tak i v cizině. Poslanec vychází z lidu, a svou mentalitou odpovídá mentalitě lidu. Voliči očekávají od poslanců někdy i zázraky, myslí si, že poslanec je všemocný. Přitom jeden poslanec nemá mnoho možností, sněmovna rozhoduje kolektivně, většinovým hlasováním. Většina lidí zná maximálně poslance ze svého volebního obvodu, kterého většinou považují za dobrého, o ostatních se dozvídají ze sdělovacích prostředků, z novin, televize nebo rádia. Tato media ovlivňují myšlení lidí, kteří si pak ze zpráv z těchto medií vytvářejí obraz o politicích. Rok 1967 se nedá s dnešní dobou vůbec srovnávat. V tehdejší době vládly strany „Národní fronty“, politici byli voleni 99,9% hlasy. Media mluvila jen pozitivně o všech politicích a o všech zákonech.
Být těsně za uklízečkou není vůbec žádná hanba. Uklízečka je jedno z nejnutnějších povolání. Bez uklízení bychom žili ve strašném nepořádku. V bytě stráví rodina, hlavně "paní domu" mnoho času uklízením. Tradičně se provádí jarní úklid, úklid před Vánocemi, úklid před každou domácí slavností. Z členů rodiny se stávají uklízečky a uklízeči. Movitější lidé si eventuálně nějakou uklízečku nebo uklízecí firmu zaplatí. Také v každé kanceláři je uklízečka.
Od uklízeče nebo uklízečky se očekává absolutní diskrétnost, jsou jediní, kteří mají v bytě nebo firmě přístup kamkoliv. Uklízecí jedinci se starají o pořádek na přesně ohraničeném místě.
Poslanec je zodpovědný za pořádek v celém státu. Poslanec kontroluje vládu, aby se nedopouštěla nepřístojností, aby ve státu vládlo právo a pořádek.
Poslanec má tedy k uklízečce velmi blízko. Stejně důležití jsou lidé, kteří se starají o odvoz odpadu. Kam s ním? Tuto otázku si kladl již Jan Neruda ve svém fejetonu, když se chtěl zbavit starého slamníku.
Že většina našich obyvatel vidí prestiž povolání někde jinde, je dáno jejich mentalitou. Lékařům, kteří jsou dle výzkumu veřejného mínění na prvém místě, bychom se měli vyhýbat. Ty potřebujeme zejména jsme-li nemocní a nemocní přece nechceme být nikdy. Též soudce, policisty, a další v tomto smyslu vlastně nepotřebujeme.
Uklízet ale musíme vždy, proto by měly uklízečky být na prvním místě prestižního žebříčku.
