Ten podíl souvisí s tím, že se jeho členové, sympatizanti rekrutují na úrovni měst, ale i obcí. Já v tomto případě uvažuji o městu, nikoliv proto, že by mi obec připadala jako něco „méněcenného“, ale spíše z důvodů oživení potenciálu, které město stále má, může mít a také je schopno vázat nejednu obec. V souvislostech sleduji statutární město Most, v němž si dovoluji kandidovat do komunálních voleb, které proběhnou na území ČR 10. a 11. 10. 2014. Význam slovesa „sledovat“ tu spojuji s časoprostorovým vymezením posledních 11 let, v rámci kterých sdílím existenčně i existenciálně Most a jeho nejbližší okolí. S odstupem ke zmíněným letům podotknu, že město (jakékoliv) prožívá v současné globální společnosti obecné, ale i zvláštní aspekty svého vývoje, které jej činí středem dění i toho budoucí, a není vyloučeno, že i toho, které vyšle signál žádoucích aktivit právě od těch, co města obývají jako zástupci dříve třídy výrobní, dnes služební, ale i těch, kteří mohou vytvářet onu „odcizující se“ třídu tzv. symbolických analytiků.
Ve svých úvahách se např. profesor Keller zaobírá tzv. trojrychlostním městem (s odvoláním na franc. sociologa Donzelota):
1. chátrající velká sídliště se sociálními byty
2. předměstí s vilkami těch, kdo se ještě drží ve středních vrstvách
3. renovovaná historická centra obydlená těmi nejbohatšími.[1]
I když se shodneme, že nejen prof. Keller, ale i sociolog Donzelot vycházejí z příjmového a sociálního statusu těch, co tato jednotlivá patra měst obývají, a možná by se spíše hodilo podotknout, že „sdílejí“, pak faktorem stimulujícím jejich vzájemný pohyb je polarizace (amer. ekonomka Saskie Sassenová).[2] Vzhledem k příkladu např. Mostu tato pozvolná polarizace platí dvojnásob. A to proto, že toto město ještě donedávna stojící na produkující výrobní třídě dělnické, dnes pozbývající veškerého určujícího významu, zčásti se přemísťující do jiných míst, zčásti vytvářející třídu služební a zbytek rozšiřující v určité korelaci řady nezaměstnaných se v tomto městě přesto nedaří vytvářet enormně zbohatlou třídu, příp. tu, odcizující se – např. symbolických analytiků – protože řady z bohatnoucích zástupců se přemísťují zejména z daňového hlediska do zahraničí, dále – prestižního – lépe to vypadá, máte-li sídlo např. ve Francii. Nejsou to ale symboličtí analytici, kdo určují kurs zmíněné polarizace, může vzniknout otázka: kdo tedy? Jsou to spíše příslušníci polistopadové služební třídy, která získala určitou společenskou prestiž těsně po listopadu a podařilo se jí zbohatnout na kolabujících, dříve státních nebo družstevních formacích. Na Mostecku se nyní část z těchto zástupců pohybuje v politice, ať už jako její významní donátoři či „závisle“ v řadách např. svého druhu etablovaných „státostran“ typu ČSSD, kde vytvářejí svá lobbyistická lokální centra. V Mostě se i přes tyto, jakoby „různosti“ udržují převážně zástupci těsně předlistopadové KSČ (střídající již několik stran zleva doprava), potažmo KSČM v kooperaci s tzv. družstevně-soukromým principem, který ve hře udržuje ona „velká sídliště“, která jsou však spravována nikoli těmi, kteří v nich „sdílejí“ existenční kvality ve všech jejich pozitivních a negativních aspektech, jako spíše těch, co politicky rozhodují, kdo se více podnikatelsky zapojí na vytváření lobbyistické struktury veskrze soukromovlastnického charakteru. Je-li řeč o sdružení jako o jakémsi zastřešení, pak podstatou jsou soukromovlastnické zájmy a potřeby spřátelených firem a jednotlivců. Ty dokážou velmi účelově propojit politické prostředí zprava doleva. Nyní spíše to, co se hlásí vlevo – tedy KSČM – finančně jištěné ať už skrze jednotlivce nebo skupiny. Tento subjekt zmateně kolísající mezi svými rádoby (státněmonopolistickými) vizemi a konáním jednotlivců, kteří jsou tu více tu méně spojeny s podnikateli, kteří se je snaží udržet ve hře nikoliv pro „programovou levicovost“ jako spíše iluzi vlivu na část kdysi „výrobní třídy dělnické“ a třídy služební, která kolísá mezi podnikateli a živnostníky závislými na politických rozhodnutích místní zastupitelské reprezentace.
Klást si otázku o perspektivě tohoto stavu jako města ve světle společenských změn, je jistě logické, přesto je na místě učíst celkovou ideovou a programovou anarchii, která by zleva mohla být politickou nabídkou a příp. protiváhou politické konkurenci. Postupně se ale v Mostě změnila na bezbřehé přitakávání účelu toho kterého podnikatele nebo funkcionáře. Skrze tyto souvislosti fungující napříč tzv. národněfrontovským, účelovým a stranickým spektrem je v Mostě na změnu za současného stavu jen velmi skromné množství vyhlídek. Je totiž velmi málo pravděpodobné, že by bývalé byť stárnoucí struktury své posty opustily, ty nové budou vděčny čekat v zákrytu na svůj podíl na týchž aktivitách. Tu a tam, dle pokynů svých starších souputníků, to nebo ono tzv. přikryjí. Proto jsou také komunální programy veskrze neslané, nemastné, resp. nabízející buď zacpat ústa tu tisícikorunou nebo rovnou skoro vším zadarmo, případně „novým populistickým hitem“ údajně městem jištěnou zdravotní péčí, bojem s „nepřizpůsobivými“[3], což je tak či onak tématem napříč spektrem, příp. bojem o budoucnost našich dětí spojeným s DSSS. Ale chápu, že také ironie k tomuto typu voleb patří. Nesměji se, ale přemýšlím, čemu bude opět občan Mostu ochoten uvěřit – např. „odpadům zdarma“, za nějž jinak městská pokladna bude pravidelně muset platit s „železnou pravidelností“ z dnes již dluhem přetíženého městského rozpočtu, stejně jako dalšímu „zabetonování“ namísto zeleně a udržovaným lokalitám vlastní občanské angažovanosti, což by bylo změnou v poměrech města typu Mostu více než žádoucí. Protože paradoxně cyklostezky, pěší zóny a parky sbližují a jaksi „zrovnoprávňují“ namísto parkovišť a ovzduší pochybné kvality. Zřejmě takovýto „přísný aspekt“ hodnotitelé udělení statusu Most město sportu 2015 neposuzovali. Chápu, že je to za současné mostecké situace jednodušší a občané si jistě své „vládce“ zvolí. Bude to ale ke škodě, pokud se tím opět ocitnou pouze na úrovni kritiků změn po listopadu 189, snad jako jistý senátor J. Doubrava podobně smýšlející za Severočeši. cz, dříve KSČM z Ústí nad Labem, který na Parlamentních listech mluví o listopadu ´89 jako o největší podvodu. Pamatuji se na jeho angažmá v dresu KSČM od roku 1998. A mohu se ptát také na jeho podíl na tomto „podvodu“…
Ale přesto budu uvážlivější a raději hledat inspiraci např. u lidí, kteří opravdu zvažují každý krok v logice financí, stejně jako změn v myšlení lidí obývajících města v 21. stol. Jako např. bývalý starosta Bogoty Enrique Peñalosa, který „Někdy bývá kritizován pro svůj paternalistický přístup, životní podmínky v metropoli však radikálně změnil k lepšímu. Omezil automobilovou dopravu, propagoval cyklistiku, vybudoval parky a knihovny, zavedl nový autobusový systém a zlepšil životní podmínky ve slumech. Vydal dvě knihy o vztahu kapitalismu a demokracie a bývá hostem na mnoha světových univerzitách.“[4] A co důležitého sděluje jako výzvu nejen pro Most a nejen v ČR: „Město je velmi mocný nástroj. Způsob, jakým je navrženo, může zcela změnit lidské chování i společenskou integraci. Vylepšíte-li veřejný prostor, obvykle se vám dostane okamžité odezvy, lidé to vnímají, oceňují. Městský design vytváří nové hodnoty, nový životní styl. Samozřejmě, že design není samospasitelný a hrají zde roli i další prvky, především vzdělání. Moc městského plánování je však ohromná, jelikož může podnítit smír mezi majetnými a nemajetnými.“
Když jsme jako „Občané městu, město občanům“ (OMMO) sestavovali program pro komunální volby v Mostě, nechtěli jsme jeho další zadlužování, ať už tzv. financemi za hlas a na ruku občanu – voliči, ale vyzvat právě toho občana, aby chtěl své město organizovat a měnit, protože je lepší být odpovědný sám, než být vydán napospas neodpovědnosti druhých. Pokud jsme si schopni tohle uvědomit anebo aspoň to zkusit 25 let po listopadu 1989, pak nešlo o podvod, a nemělo by se podvádět ani nyní. Namísto toho sami přijměme občanskou odpovědnost za své konání. A to je výzva OMMO s vizí pro město 21. stol.
[1] Srv. KELLER, J. Tři sociální světy. Praha: Slon, 2010. 181 – 182 ss. ISBN 978 – 80 – 7419 – 031 – 5.
[2] Tamtéž. 183 s.
[3] Vzniká otázka, zda jde jen o Romy, což je jinak „červenou nití“ SMM, ale i dalších včetně ČSSD. U KSČM těžko říci, protože na webu http://www.kscm-most.cz/ program pro komunální volby 2014 není nějak možné dohledat – mohu se ale mýlit, a je to v něm hluboko a hluboko skryto. Možná, je to oněch 65 programových bodů, o jejichž „tunelování“ mluvil předseda Belej někdy kolem roku 2010 v Haló novinách. Osobně u této strany nic inspirujícího na úrovni Mostu nehledám. Ale přeci jen je dobré vědět, že „něco“ takového tu také je a ovlivňuje povědomí i vědomí lidí.
[4] BERÁNKOVÁ, J. Město jako návod na život. A2, 2013, č. 18. ISSN 1803-6635.
