V plynulých dnech jsme byli svědky dalšího zásahu policie a státního zastupitelství proti lidem kolem lobbisty Ivo Rittiga. Při různých diskuzích s občany dostávám často otázky týkající se trestů za hospodářské a zejména daňové delikty. Mnozí se domnívají, že tresty nejsou dostatečné, protože daňové delikty jsou ve velké míře páchány v řádech milionů či desítkách milionů.
Dnes již neplatný trestní zákon z roku 1961, který byl zrušen a nahrazen zákonem č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, stanovil za nejzávažnější daňovou trestnou činnost, tedy takovou, kde vznikla škoda nejméně 5. mil. Kč tresty odnětí svobody na 5 – 12 let. Nový trestní zákoník z roku 2009 je však k pachatelům takové trestné činnosti shovívavější a v nejpřísnější sankci snížil horní hranici trestní sazby na 10 let odnětí svobody. Předpokládám, že snad všichni jsme si dobře vědomi, že chod státu je založen na výběru daní a je tedy možný jen díky daňové povinnosti a neplněním této povinnosti se tak dostáváme do finanční tísně, která ústí u dalšího zadlužování republiky.
A jak stát motivuje daňové subjekty, aby řádně platily daně? Nijak a trestní sazby „nového“ trestního zákoníku toto mé tvrzení jen podporují. Na fiktivním příkladu firmy ABCDE, s.r.o., s jedním jednatelem a majitelem v jedné osobě si to ukažme. Firma se dopustí daňového deliktu tím, že zkreslí obchodní výsledky a neodvede tak řádně svojí daňovou povinnost s celkovou škodou převyšující 5 milionů korun, tedy v té společensky nejškodlivější formě. Lze vyslovit přesvědčení, že takto sofistikovaná hospodářská trestná činnost není páchána nahodile, ale je pečlivě promýšlená, vyvíjí se a zdokonaluje. V našem případě máme trestně odpovědnou osobu a to majitele firmy. Důkazy získané vyšetřováním budou dostačující na to, aby mohla být podána obžaloba. Na konci soudního řízení, kde by měl být uložen trest odnětí svobody v trvání 5-10 let, bude však obhajoba požadovat trest pod spodní hranicí tohoto trestu, resp. upuštění od potrestání s dohledem. Obhajoba tento návrh bude odůvodňovat tím, že pachatel nebyl předtím nikdy trestán, je ochoten uhradit dluh a dobrovolně se podrobí dohledu pracovníka Probační a mediační služby. A co na to soud? Zřejmě obhajobě vyhoví a trest pod spodní hranící možného trestu uloží. Obdobně jako v případě rozsudku Městského soudu v Praze z března letošního roku (článek „Za vyvedení stovek milionů z eurofondů rozdal soud podmínky“ zveřejněný na portálu www.novinky.cz). Komu toto přijde normální, zejména v porovnání s tresty, které jsou soudy ukládány za majetkovou trestnou činnost?
Znovu se vracím k otázce: Jak stát motivuje daňové subjekty, aby řádně platily daně?Formou trestní represe, která má působit i jako prevence to určitě nebude. A v odraze tohoto se nyní vede debata, že by bylo žádoucí v těchto nejzávažnějších případech zvýšit horní sazbu trestní sazby odnětí svobody z nynějších 10 na 12 let. S tím lze souhlasit, ale … soudy jsou nezávislé a ani tato změna jejich současnou rozhodovací praxi nejspíš nezmění.
