Ne, že by mně ministra Prachaře bylo líto, prokazuje příkladnou neschopnost na úrovni Stanjury, Dobeše či Bárty, svých neslavných předchůdců v úřadu,
kteří spolu s Prachařem dovedli resort dopravy do tragické situace, a to zejména po personální stránce. A od této (zejména personální) krize se odvíjí i chabé pracovní výkony tohoto resortu.

Predestinovaný nový šéf ministerstva dopravy poslanec J. Volný hnutí ANO, troufám si odhadnout, žádné závratné změny k lepšímu v resortu dopravy nebude schopen udělat. A. Babiš by nyní potřeboval politického Einsteina, a zejména pracovního giganta, který by zhruba během necelých dvou let dokázal zajistit realizaci investic resortu v hodnotě zhruba čtvrt bilionu korun.(!)

K tomu bude muset ministr dopravy vyřešit několik klíčových úkolů:

1. personální situaci ve vedení ŘSD, největšího investora ve veřejném sektoru v ČR,

2. personální situaci ve vedení ČD Cargo,

3. dořešit výkupy pozemků potřebných pro výstavbu dálniční sítě ad.,

4. rychle uspořádat tendry na chybějící projektovou dokumentaci liniových staveb,

5. uspořádat stovky veřejných soutěží na výstavbu dopravních a dalších staveb v resortu dopravy,

6. přemluvit dalšího resortního ministra hnutí ANO –ministra pro místní rozvoj – (v současné době K. Šlechtová), aby začal urychleně, podle nových evropských směrnic, pracovat na návrhu nového zákona o veřejných zakázkách, tak aby tento zákon platil co nejdříve a aby byla zajištěna průchodnost výběrového řízení.

Tyto, ale i desítky „menších“ úkolů v resortu dopravy ministr Prachař prostě nevnímá. A odhaduji, že ani predestinovaný ministr dopravy J. Volný není takový duševní, manažerský a politický gigant, který by dokázal takto složité úkoly uspokojivě zvládnout. To už ale bude odpovědnost těch, kteří výběr nového ministra dopravy provedou, tedy šéfa hnutí ANO Babiše a premiéra Sobotky.