Její absence dosud výrazně ztěžovala sledování a postih méně závažného protiprávního jednání, jako jsou např. drobné krádeže. Evidence by měla být vedena Rejstříkem trestů. Měly by se do ní zapisovat především přestupky proti majetku, veřejnému pořádku a občanskému soužití, za jejichž opakované páchání budou moci příslušné správní orgány ukládat vyšší pokuty, a některé další přestupky, s jejichž spácháním spojují některé zákony právní důsledky (např. nemožnost vydání zbrojního průkazu, nemožnost vykonávat činnost strážníka apod.).

„Zavedení centrální evidence přestupků považuji za velmi vhodný nástroj, který může odradit pachatele nejenom od opakovaného páchání méně závažných deliktů, ale i od závažnější trestné činnosti, která mnohdy následuje. Díky evidenci se zvýší povědomí o konkrétních osobách, pro něž je typická recidiva a u nichž je velmi pravděpodobné, že by mohly jinak skončit za mřížemi. Tyto osoby nesmíme sociálně vylučovat, ale naopak systematicky pracovat na jejich resocializaci,“ uvedla k přínosům evidence ministryně spravedlnosti Helena Válková. 

Zápisy do evidence by měly provádět správní orgány, které ve věci rozhodovaly v posledním stupni. Informace z evidence přestupků by neměly být veřejně přístupné, ale měly by být na základě žádosti poskytovány vybraným subjektům uvedeným v zákoně. Počítá se např. s poskytováním těchto údajů správním orgánům pro projednávání přestupků, orgánům činným v trestním řízení, soudům, státním zastupitelstvím, Ministerstvu spravedlnosti pro blíže specifikované účely atd.

Údaje obsažené v evidenci přestupků by se měly vyřazovat z evidence po uplynutí pěti let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku; údaje o pravomocném rozhodnutí o přestupku by se z evidence přestupků měly vyřadit též, bude-li toto rozhodnutí zrušeno rozhodnutím správního orgánu nebo soudu.