Na jaře 1917 vypravila se delegace Čechů toužících po kopané za velitelem tábora s žádostí o povolení ke hře. To bylo umožněno s tím, že hráči zaplatí případné rozbité okenní tabulky. Nejprve se začalo trénovat, objevili se diváci a vzájemné kamarádství na jedné straně a rivalita na straně druhé dala vzniknout fotbalovým klubům, které mnohdy svými názvy kopírovaly domov. Vedle S. K. Padula se objevila S. K. Slávia, A. C. Sparta, S. K. Čechie, Viktoria a další kluby. V krátkém čase disponovaly kluby juniorským zázemím i old star teamem. Zápasy se staly malou slavností s vděčnými a fandícími diváky. Nechybělo ani přetahování hráčů z klubu do klubu, a to třeba jen za porci herynkového salátu.
Postupně se rozjela celá liga a také zápasy výběrů jednotlivých klubů, hrála Praha proti venkovu, Čechy proti Moravě. Velkou podívanou se staly i „mezinárodní“ zápasy. Jeden z pamětníků vzpomíná na zápas Čechy versus Maďarsko. Litý boj na hřišti se velmi rychle dostal i mezi fandící diváky. Nechyběli ani ranění na obou stranách. Pamětník děkoval Bohu, že nebylo mrtvých.
Fotbal měl i své politické dopady. 9. května 1917 byl podepsán zástupci devíti klubů protest proti zamýšlenému a nakonec i dokonanému vstupu Českého svazu fotbalového do celorakouské sportovní instituce. Rakouská vláda tehdy pohrozila, že zakáže činnost veškerých fotbalových klubů v českém království, pokud Český svaz fotbalový nevstoupí do Österreichischer Fussballvereinu. O tom, že protest měl vlastenecký charakter, slouží i citace: „my čeští zajatci-sportovci v Itálii protestujeme proti nečeskému a nenárodnímu činu těchto jednotlivců, protože tím vyhovělo se jen zájmům několika osob na škodu českého sportu a českého národa. Protestujeme proti násilí rakouské vlády, kterého se dopustila rozpuštěním Č. S. F. Svůj protest a politování vznášíme na soud všech evropských svazů fotbalových.“
Ještě jedna věc spojující kopanou a Velkou válku stojí za zmínku. Olympijské hry se měly konat v roce 1916 v Berlíně. Ve světě zuřila válka a hry byly zrušeny. Americký generál, velitel amerických expedičních vojsk v Evropě, John Joseph Pershing v roce 1919 uspořádal olympiádu zahraničních armád v Paříži. Ve fotbale nastoupil silný československý tým, jehož jádro tvořili hráči A. C. Sparty. V dresu ČSR se objevili František Peyr, Rudolf Klapka, Antonín Hojer, Miroslav Pospíšil, Vilda Loos, Antonín Fivébr, Karel Pešek-Káďa, Vlk, Josef Sedláček, Antonín Janda-Očko, Václav Pilát, Jan Vaník, Václav Prošek a Jaroslav Černý. Mužstvo do Paříže vedl slávistický trenér, Skot Johny Madden. Národní tým postupně porazil Belgii, USA, Kanadu a ve finále se střetl s Francií, kterou deklasoval 4:2. Do Prahy byla přivezena úžasná trofej, socha galského kohouta stojícího symbolicky na zlomeném meči a Wilhelmovské přilbě.
