Dnes si říkám dobře vám tak, co jste chtěli, to máte, ale vůbec z toho nemám radost, jelikož podle mě může být ještě hůře. Všem musí být samozřejmě jasné, na co narážím. Navrhnout na místo ministra dopravy šéfa jedné z největších stavebních firem v zemi, jejíž manažeři údajně falšovali účetní doklady a soudí se se státem v několika kauzách, je krásný příklad privatizace politiky za bílého dne.
Přemýšlel jsem nad tím, čím to asi může být, až mi rozsvítil oči rozhlasový a stálý komentátor Deníku Ivan Hoffman, který k tomu napsal: „Prolínání politiky a byznysu se akceleruje odstraňováním prostředníků. Byznys se stává politikou, byznysmeni veřejnými činiteli, čímž se privatizace státu mění na privatizaci politiky. Byznysmeny už nebaví korumpovat politiky. Sedají si do jejich židlí, aby si to, co potřebují, zařídili sami.“ Z těchto řádků až mrazí a doufám, že brzy procitneme a otevřeme oči.
Pokud kritizuji, měl bych mít také návrh řešení. Proč by se nemohla stát ministrem dopravy třeba Ing. Miloslava Pošvářová, Ph.D., která je opravdovou odbornicí na konstrukce a dopravní stavby? Svému oboru rozumí a je dokonce soudní znalkyní v oboru výroby a montáže ocelových konstrukcí a mostů. Je to asi tím, že toho zřejmě ví a zná víc než dost a spousta vlivných lidí by to nevydýchala. Ona je ten typ člověka, který se nikoho a ničeho nebojí a to možná proto, že jí chrání dva velcí draci, které má vytetované na pažích. Paní Pošvářová se v současné době nemůže stát ministrem dopravy právě kvůli tomu, že je až moc velkým odborníkem a myslím si, že bychom nestačili zírat, co by se dělo na ministerstvu pod jejím vedením.
