V revolučním období se drtivá většina národa shodla, že je třeba nedemokratický režim odstranit a uvěřila, že nastanou velmi rychle pozitivní změny, zejména s ohledem na zvýšení životní úrovně každého z nás. V rámci transformace celé společnosti byl však dám důraz především na ekonomiku a její co nejrychlejší privatizaci. Málo se dbalo na spravedlnost a dodržování práva a zákonnosti. Přerod ekonomiky ze státu řízené na ryzý kapitalismus, se však neobešel bez problémů. Řada podniků ztratila své trhy a zkrachovala. Řada firem byla tunelována a jejich aktiva zmizela buď v zahraničí či v rámci nově vytvořených společností. Bankovní krize přinesla nucenou privatizaci bankovního sektoru a privatizační ztráty se přelily do nově zřízené a státem hrazené Konsolidační banky.
Občanské fórum vzešlé jako hnutí pro všechny se rozpadlo na standardní politické strany, které však trpěly a stále trpí dětskými nemocemi. Zejména je to nedostatek členské základny a tím i konkurenceschopnosti. Prostě se nedaří nabízet dostatečně kvalitní a spoluobčanům dostupné „konkurenční“ kandidátky a kandidáty. Nastavené liberální financování politických stran a hnutí vede k nekontrolovanému sponzorování, což vede ke korupci a k obcházení zákonů. Orgány činné v trestním řízení i vedení justice podléhají politickému tlaku či tlaku médií. Velmi často politiku neutvářejí politici, ale mediokracie. Namísto hlídacího psa demokracie se postupem času česká média změnila na hájení zájmů svých vlastníků a na propagaci toho pravého, povětšinou dobře zaplaceného názoru.
Přesto či právě proto existuje občanská společnost i demokratické politické strany, kterým není lhostejný vývoj v naší zemi. Prostě proto, že korupce je rakovinou celé společnosti. Začíná se oddělovat zrno od plev, sice pomalu, ale jistě. V řadě případů se již daří vymáhat právo a zákonnost, i když stále převažuje popularita negativních zpráv. Došlo k pojmenování základních problémů a teď je nutno hledat společná řešení. Česká republika přes všechna ekonomická strašení na tom není špatně v porovnání s ostatními zeměmi světa. Je členem Severoatlantické aliance a Evropské unie, tím je pevně ukotvena v transatlantickém prostoru a má zajištěnu bezpečnost pomocí kolektivní obrany a bezpečnostní spolupráce. Je velmi liberalizovanou ekonomikou, která se v posledním období dostává na světové trhy. Zvyšuje se zaměstnanost a postupně i životní úroveň obyvatelstva.
Stále však existují skupiny občanů, na nichž dolehla transformace společnosti necitlivě. Připomeňme si důchodce, hendikepované spoluobčany, lidi s nízkou úrovní vzdělání či rodiny s dětmi. ČR má docela efektivní a cílenou sociální politiku, která alespoň částečně vyrovnává rozdíly způsobené nespravedlivým přerozdělováním národního bohatství. Stále existuje šedá ekonomika, stále se řadě firem i jednotlivcům vyplatí neplatit daně. Ve společnosti proto převládá pocit nespravedlnosti a jisté marnosti, což se právě odráží v neochotě se veřejně angažovat či se aktivně účastnit voleb. Tento uzavřený koloběh je nutno konečně rozetnout. A je zřejmé, že pravice i levice má, což je pochopitelné, odlišné politické recepty.
Jsem však přesvědčen, že je nutno po přijetí zákona o státní službě zabezpečit důslednou kontrolu jeho dodržování a uplatňování v praxi. Je třeba zefektivnit finanční správu, celní orgány i orgány činné v trestním řízení, aby neplacení daní či různé ekonomické podvody byly důsledně a spravedlivě trestány. Prostě, aby poctiví podnikatelé a živnostníci nedopláceli na ty nepoctivé. Je nutno postupně zvyšovat minimální mzdy tak, aby se pracovat vyplácelo a aby lidé nemuseli spoléhat na sociální dávky. Zde je nutno nastavit stopku zneužívání těchto dávek a celý systém uzpůsobit požadavkům trhu s pracovní silou. Tak jako je rozumné podporovat ta studia a ty obory, které mají perspektivu a o které je v podnikatelské veřejnosti zájem. Přece nelze donekonečna tolerovat, aby volná pracovní místa zůstávala neobsazena. Je to hazard s konkurenceschopností a s celou budoucností českého průmyslu.
Česká republika musí hájit své národní zájmy, a to jak navenek, tak vevnitř Evropské unie. Nejsme malý stát, ale s počtem obyvatel středně veliký, který může mít daleko větší slovo, než tomu bylo v minulosti. Historie ukazuje, že se můžeme vrátit na pozici průmyslové velmoci. Máme vzdělané, odborně zdatné a pracovité občany, u kterých je třeba probudit pocit sounáležitosti s vývojem celé společnosti. K tomu je potřeba pozitivní deviace, kladných příkladů a zejména vytvoření pocitu spravedlivého řešení problémů v naší zemi. Možná právě dnes, kdy si připomínáme 25.výročí listopadových událostí v roce 1989, je třeba, aby národ táhl za jeden provaz, aby existovala vzájemná úcta podnikatelů ke svým zaměstnancům a pocit sounáležitosti zaměstnanců se svými zaměstnavateli. Chce to více zdravého selského rozumu než jakékoliv ideologie, nesmyslné přetvářky a nekonečné lidské závisti.
