Boří pyramidu ptákovin, jimiž ho opentlil hujerský mainstream. Autor je ztvárnil česky – a doplnil i fotodokumentací. Tím snáz obojí – s upřímným díkem na jeho adresu – reprodukuji i tu v autentickém tvaru:
“Zdá se, že slunce, které bylo v době summitu
v plném lesku, začíná opět vycházet na východě. Z příjezdu nejvlivnějšího muže
planety (dle amerického časopisu Forbes, říjen 2013) se těšila i ruská komunita žijící v hostitelské
zemi a rozhodla se spontánně a bez podpory místních nevládních organizací, tak
jako tak řízených zahraniční vládou, vyjádřit svoji podporu ruskému
prezidentovi.
Neměli v úmyslu nijak protestovat, ale
mírumilovně, s neskrývanými sympatiemi a opravdovou, až dětskou radostí
přivítat Vladimira Vladimiroviče,
jak s úctou prezidenta své rodné země nazývají. Hlásí se ke své vlasti stejně
hrdě, jako většina přistěhovalců z jiných krajin k těm svým. Přípravy, trvající
téměř tři měsíce, zahrnovaly vyjednávání s místní i federální policií,
vypracování přehledné registrace účastníků pro potřeby vlastní komunity
(dostupná jen hlavním organizátorům) i návrhy a výrobu reklamního a
propagačního materiálu. Úzkostné a až paranoidně vyhlížející nabádání nenechat
se vyprovokovat, nenechat se zmást podpásovými otázkami ukazovalo, že
organizátoři jsou si vědomi nepřátelského kurzu Západu proti jejich zemi.
Jakožto součást ruské kultury byl vyhledán i harmonikář a balalajkista. Pro
mnohé bylo třeba zorganizovat dopravu z hlavních měst jednotlivých států, z
nichž to nejbližší má do Brisbane asi tak blízko jako je z Aše do Košic. V autech a
autobusech přijížděli jen z hlavního města sousedního Nového Jižního Walesu.
Ostatním nezbylo než se dopravit letecky. Řidič pronajatého autobusu přiletěl
do Sydney z Melbourne, aby mohl sám odvézt lidi do Brisbane.
Cestou se pasažéři autobusu nesetkali ani za jízdy, ani na povinných zastávkách
(ze zákona pro řidiče každé dvě hodiny) s jediným projevem nevraživosti,
přestože na boku byla ruská vlajka s erbem a většina lidí měla připnuté
trikolóry. Ty se, co do výběru barev, až tak moc neliší od místních ani od
českých. S naprostou samozřejmostí byla dobrovolně přijata prohibice. Ani
jednou nebyla porušena (pro Čechy
trochu nepochopitelné). Každá zastávka byla i jakousi přehlídkou galantnosti
ležérně a sportovně oblečených lidí.
Například při vystupování z autobusu muži
vždy ženám s naprostou samozřejmostí pomáhali, bez ohledu na to zda byly mladé
nebo starší, zda to byly jejich partnerky nebo ženy cizí. Bezděčně se mi
vybavil Krym a jeho "věžlivyje
ljudi". K zamyšlení nad onou stále přidržovanou, nicméně neochvějně se
odlupující šablonou o věčně opilých mužicích ze zemljanek a nekulturnosti hord
z Východu přispělo i to, že nikdo během cesty ani jednou nezašel do hospody,
přestože jsem se to jedenkrát pokusil navrhnout. Během jízdy byly rozdány texty
písní, kdo chtěl, mohl se připojit k harmonikáři a přitom pozorovat v dálce se
pasoucí klokany.
Setkání s hostiteli proběhlo v jednom ze dvou pravoslavných chrámů v Brisbane,
v němž se původně též plánovalo setkání místních zástupců pravoslavné církve s
ruským prezidentem a za tím účelem přiletěl i vyslanec z moskevského patriarchátu. Avšak po konzultacích s představiteli
policie se setkání nekonalo. Policie je nedoporučila, protože chrám se nachází
v místě, které by bylo obtížné plně zabezpečit. S ubytováním nebyly žádné
problémy. Například rozvedená žena žijící se dvěma dětmi a se svým starým otcem
odvezla děti k bývalému muži, aby mohla přijmout manželský pár penzistů, jimž
nabídla svoji ložnici, dětský pokoj jsem dostal k dispozici já. Sama spala na
pohovce v obýváku. Za stůl se snídaní by se nemusela stydět ani svatba a stůl s
večeří předčasně vyvolal vánoční atmosféru. Jak už to u takových setkání bývá,
lidé nacházeli své známé, anebo známé svých známých a byla z toho srdečná
atmosféra. Tak třeba sblížení kozáka z Tbilisi
a Žida z Kišiněva bylo veliké, oba
recitovali verše, vyprávěli anekdoty a doplňovali vzpomínky na historické
události a místa.
Za občasných důležitě pronášených přípitků ruskou vodkou u prohýbajícího se
stolu se Gruzínec, Kišiněvan, Čech, Žid i kozák stali podivuhodnou hříčkou osudu
jedním ryzím člověkem, prostě úplná ruská novoroční noc. Při rozlučce jsme byli
podarováni živými sazenicemi květin. Vzpomínky na tak neuvěřitelně milé lidi
budou doslova stále živé. Oslavné akce k přivítání a podpoře ruské delegace se
účastnilo 110 lidí. Ze Sydney dorazilo více než z Brisbane. Přiletěli z Adelaide i z Perthu, od kterého je Brisbane vzdálené asi jako Moskva od Madridu. K lidem nejen z Ruska, ale snad ze všech částí bývalého Sovětského svazu se připojila i malá
skupinka Srbů s ruskými vlajkami, australský domorodec přizvukující ruským
lidovkám na didgerydoo, Palestinec obdivující
Putina, Polák a Čech.
Ve městě bylo na 6 tisíc policistů, v autech, na koních, na kolech, na
silničních i terénních motocyklech, ve člunech, v helikoptérách. Velké části
centra byly zcela uzavřené pro provoz a operativně se ještě uzavíraly v
závislosti na průběhu jednání. Uzávěry trvaly 15 minut až 2 hodiny a předem se
neoznamovaly. Na místo, vymezené pro naši skupinu, byla přidělena policie k
dozoru, byla naprosto přátelská a po akci dokonce policisté přiznali, že nebyli
potřební ani tak pro dohled nad námi, ale pro naši ochranu a že aniž bychom to
zaznamenali, zabránili dvěma skupinám provokatérů vmísit se mezi nás. Jako
první z medií dorazila australská státní
televize a rozhlas ABC. Jejich
budova byla od shromáždění coby kamenem dohodil. Dále přišla komerční australská sedmička, ruská státní Rossija a další ruské
kanály jako Zvězda a 5. kanál a dokonce indická televize. Z řady rozhovorů pro místní media nebyl zatím ve
zprávách uveden žádný. Kdybych neznal místo konání, měl bych podle TV dojem, že
vše probíhá ve Spojených státech,
hostitelem je Barack Obama, a nikoli
Tony Abbott.
Ranní zprávy z ruské HTB byly daleko
informativnější, nepodávaly zprávy o prázdných gestech a slovech, o falešných
slibech a úsměvech a o pochybných nadějích západních ekonomik. Naopak
zdůrazňovaly, že státy uskupení BRICS
nesouhlasí se sankcemi proti Rusku a že jejich uvalení zcela odporuje
mezinárodnímu právu.
Už nedělní australský tisk se hned po ránu obouval do Putina a snažil se jej
doslova zesměšnit a ponížit, že prý se pod nátlakem skrývá a nemá zde jediného
přítele a podobně. Člověk se musí ujistit, že nemá v rukou nějaký kyjevský plátek. Ukrajinci zorganizovali protest, který měli povoleno vykonat v
centru, kam Rusům vstup nepovolili, mohli mít vlajky na tyčích i megafony. To
vše bylo ruské komunitě zakázáno, ale oni si na poslední chvíli udělali k
vlajkám tyče z plastu. Ukrajinců či jejich sympatizantů bylo zhruba tolik co
Rusů, ale media jich uvedla přes 200 a Rusy jen 2 (!). Až v neděli večer byl
asi sedmivteřinový záběr na ruskou akci a zhruba dvojnásobně dlouhý záběr na
ukrajinskou. Ukrajinci leželi na zemi potažení vlajkami států, jejichž občané
údajně zemřeli v boeingu, sestřeleném na Ukrajině, a někteří tam na ramenou
nosili černě natřené podlouhlé krabice, představující rakve. Na globus nalepili
portrét Putina a hráli s ním kopanou. Rusové zpívali lidovky, tancovali,
hostili chlebem a solí. I oni měli globus, ale nikoliv s hlavou Porošenka, ani nehráli kopanou. Držela
jej mladá dívka a byly v něm zapíchnuty australská a ruská vlajka a přilepeny
dvě bílé holubice.
Bylo mi až stydno vidět, jak Rusové nás, Čechy, vnímají kladně a přátelsky a
skutečně jako své
bratry. Pořád se vyptávali, co lidi u nás a co Slováci. Nechápou Evropskou
unii a opovrhují sankcemi. Všem shodně smýšlejícím lidem v České republice
posílají nekonečná poděkování a pozdravení.”
