Pikantní detaily nabízí i docela prominentní zdroje. James Risen z New York Times dokonce celou knihou, vydanou právě pod názvem Zaplaťte jim, cokoli si řeknou: Chamtivost, moc a válka bez konce (Pay Any Price: Greed, Power, and Endless War).

Za „války proti teroru,“ píše tu, „se chamtivost a ambice oženily s bezednými řekami prachů a deregulace americké národní bezpečnosti.“ A nastolily „klima, umožňující práskaným týpkům rozvíjet darebácké špionážní operace, jež podléhají jen mizivému či nulovému dozoru“.

Na samém vrcholu válek v Iráku a Afghánistánu tu bylo „privátních kontraktorů víc, než samotného vojenského personálu“. Masakr, přepudrovaný na „válku proti teroru“, byl „moderním vydáním zlaté horečky z 19. století“. Bonanzy, plné „podvodů a chytrolínů, přisátých na peníze daňových poplatníků, aniž by museli projít výběrovým řízením“.

„Naše vláda se ve jménu boje proti terorismu dopustila věcí, ostudných stejně jako všechna válečná zneužití moci – a než tato kniha vyšla, stůj co stůj se je snažila zamést pod koberec,“ píše Risen. Stopuje „tisíce miliard dolarů“, napumpovaných po 11. září 2001 jak do „vojensko-průmyslového komplexu“, tak „komplexu průmyslu vnitřní bezpečnosti“ („homeland security-industrial complex“).

Washington Post píše o „více než 1.200 státních organizacích a téměř 2.000 soukromých firmách v oboru boje proti terorismu, vnitřní bezpečnosti a špionážních programů“. I o „studii Pentagonu zjišťující, že za deset let od 11. září vyplatilo Ministerstvo obrany přes 400 miliard dolarů kontraktorům, pokutovaným už dřív za podvody ve výši 1 miliónu dolarů či ještě větší“.

Jiný příznačný detail vytáhla ze tmy studie washingtonské asociace Citizens for Responsibility and Ethics a nadace Brave New Foundation: „70 procent penzionovaných tří- a čtyřhvězdičkových generálů odešlo z Pentagonu do postů u klíčových kontraktorů ve sféře obrany.“

„Washington si tyto kontraktory,“ glosuje to Risen, „najímá, aby mu pomohli určit rozsah a akční rádius teroristické hrozby; zjistí-li, že jde o přehnanou verzi či, nedej bože, že válka proti teroru končí, nevydělají nic.“ Pokud by vyšlo najevo, že „Ameriku čeká mír“, ta „šance zmizí nadobro“. Ti, komu „válka vynáší“, k „jejímu ukončení nemotivuje zhola nic“.

„Válka proti teroru zrodila celou třídu vojenských oligarchů“ („entire military based oligarchic class“). Risen to dokumentuje řadou příkladů. Jeden z nich – bratrů Neala a Lindena Blue – má „přímý a bezprostřední dopad na Středním východě“. Ti dva koupili – za 38 miliónů dolarů - General Atomics Aeronautical Systems už koncem 80. let. Roku 2001 tržila 110 miliónů dolarů.

V roce 2012 však „přišla ke státním zakázkám za 1,8 miliardy dolarů“. „Bratři v modrém“ („Blue brothers“) „postavili bezpilotní lovce-zabijáky,  brázdící nebe nad Pákistánem, Jemenem a jinými zeměmi ve víru chaosu“ – „vojenské drony“. A díky tomu jsou „beneficienty jednoho z největších transferů bohatství z veřejných do privátních rukou v celých amerických dějinách“.

„Korporace se nezakládají proto, aby sloužily národním zájmům,“ připomíná Werleman. „Zakládají se s cílem generovat a maximalizovat zisk. Na oltář zisku korporace lžou, kradou a podvádějí.“ A „má-li se zisku obětovat národní zájem, dojde i na to“.

Ba i tam, kde americké drony kosí lidské životy: „Každá země Středního východu, od Spojených arabských emirátů po Pákistán, se pídí, jak koupit nebo vyrobit svou vlastní verzi ´predátorů´ (dronů). Dokonce i malé arabské země typu Jordánska jsou posedlé myšlenkou, že si pořídí své vlastní bezpilotní letouny“ (a „vymaní se tak z dotěrného zajetí americké moci“), píše Risen. Právě tato poptávka, dodává obratem, však „roztáčí nové kolo závodů ve zbrojení v regionu, zaplaveném zbraněmi americké provenience už teď“.

CIA – coby „tykadlo  korporací“ – přitom „zvažovala i prodej bezpilotníků posledních generací nejen Jordánsku, ale i Libanonu a Sýrii“. Podle Risena by tak snadno skončily v rukou Hizballáhu i jiných sil – a „změnily je přes noc v legitimní vojenské síly“.

„Vojenský outsourcing privátním korporacím staví korporátní zisk nad zájmy národní bezpečnosti.“ Takže i inventář CIA, „pošilhávající po perspektivách svých budoucích kariér, konstruuje schémata, pomáhající americkým zbrojařům dostat produkci do rukou deklarovaných nepřátel Spojených států“.

Jedno z nich popsal Risenovi zdroj přímo od pramene: „Probírala se schémata, jak drony expedovat přes firmu registrovanou na Kypru.“ Ta by  „dodací doklady zfixlovala, aby to vypadalo, že bezpilotníky jsou z Číny, a nikoli ze Spojených států“. A už jako „reexport z Číny“ by se pak „dopravily až do Damašku“. „Po tom, že jde o drony americké provenience, by tak nezůstala jediná stopa.“

„Válka proti teroru“ je sice „odýhovaná jako střet nesmiřitelných rivalů“. Za to, že jí není konce, však vděčí i „šejdířům a loupežníkům“, kteří z ní „pohádkově profitují“.

I proto kupí tak moc „následků, co nebyly v plánu“.