Je sice pravda, že poprvé v dějinách máme premiéra, kterého řídí jeho vlastní ministr financí, ale to nelze srovnávat. Finance ve Špidlově vládě totiž řídil Sobotka. Naposledy se pan bývalý premiér a eurokomisař pustil do prezidenta. Miloš Zeman je prý v politice něco jako Zdeněk Troška v kinematografii. To je zajímavé přirovnání. Kameňáky a Babovřesky jsou trapné, ale komerčně úspěšné. Špidla tím chtěl říct, že Zeman dělá lacinou, ale úspěšnou politiku. A v podstatě to tak je. Nicméně je-li Zeman Troškou, kým je Špidla? Podle mého názoru by chtěl být Ingmarem Bergmanem nebo Orsonem Wellesem. Nikdy se však nenaučil řemeslu. Stal se tudíž zapšklým kritikem a nejvíc připomíná Jana Rejžka. Vladimír Špidla by chtěl všem hrozně moc ukázat, jak je důležitý, užitečný a nadčasový. Ve skutečnosti všechny své politické funkce získal tak nějak omylem. Prostě na něho zbyly.
Státy sdružené v kartelu OPEC nesníží těžbu ropy, a to ani přes to, že cena severomořské ropy (BRENT) se za posledních 5 měsíců snížila o 40 % - aktuálně 68 USD za barel. Žádná z ropných velmocí nechce riskovat jednostranné snížení své produkce, protože by přišla o tržní podíl. To je dobrá zpráva pro koncové spotřebitele, ale špatná zpráva pro všechny ostatní. Jedná se o cenovou válku, kterou proti sobě vedou OPEC, Rusko a USA. Rusové těžce krvácí, protože kvůli udržitelnosti svého rozpočtu potřebují cenu 100 USD za barel. Američanům se zase při ceně 60 USD za barel přestane vyplácet těžba z břidličných ložisek. Znepokojení jsou údajně i správci našeho rozpočtu. Snížení spotřebitelských cen PHM o jednu korunu znamená pro státní rozpočet České republiky -1,2 mld. Kč. Je to však zbytečná obava. Nižší ceny povedou ke zvýšení spotřeby a ušetřené peníze spotřebitelé utratí jinde. Stát o nic nepřijde a lidé budou spokojenější. Tentýž efekt by přineslo trvalé snížení nebo rovnou zrušení spotřební daně z paliv. Vždyť daně tvoří 53 % ceny PHM.
Husní Mubárak, bývalý egyptský prezident, byl po odvolání se proti doživotnímu trestu za spoluúčast za zabíjení demonstrantů zproštěn obžaloby. Podle všeobecně přijímaného liberálně demokratického schématu se jednalo o klasického diktátora, který třicet let tvrdě potlačoval opozici. Smetla ho až vlna tzv. arabského jara, která začala v roce 2010 v Tunisu. Mělo se jednat o obdobu událostí, které Evropě přinesly konec komunismu. Zmýlili jsme se. Islámský svět netouží po liberální demokracii. Ve skutečnosti se k moci dostávají náboženští fanatici. Arabští sekulární diktátoři na svém území vládli krutě. Jejich islamističtí nástupci chtějí krutě vládnout všude – i na našem území. Válku v Sýrii jsme zpočátku vnímali jako povstání proti režimu Bašára Asada. Stala se z toho civilizační válka. Pomohli jsme zlikvidovat Kaddáfího v Lybii a už dříve Husajna v Iráku. Oba si to zasloužili. Výsledkem je Islámský stát. V Egyptě proběhl v roce 2013 státní převrat a Muslimské bratrstvo nahradila vojenská diktatura. Palestinci přišli o dodávky zbraní a my jsme získali partnera proti islamistům. Ve světě prostě existují i jiná, než liberálně demokratická schémata. Musíme to tak brát – a podporovat takové režimy, které jsou užitečné z hlediska naší bezpečnosti.
Psáno pro blog idnes.cz.
