To kladivo na čarodějnice o 16 stranách „rozhodně odsuzuje kroky Ruské federace vedené prezidentem Vladimírem Putinem, provádějící agresívní politiku vůči sousední zemím s cílem dosáhnout politické a ekonomické nadvlády“.

Že „válečnou propagandou“ je právě tento „zákon“, ví i Ron Paul (1935), chodící legenda Republikánské strany. Do Kongresu nastoupil v jejím dresu už v polovině 70. let. Později zakládal i Tea Party. Je z konzervativců tradičního ražení. Těch, co mají za to, že libretem zahraniční politiky je státní zájem - a ne čísi ujeté vrtochy, jímž se má okolní svět bůhvíproč klanět.   

Nad „Zákonem 758“, píše Paul, by „se červenali i neocons, být toho ovšem schopni“. Je totiž ze sorty „rezolucí, na které jsem si v Kongresu dával vždycky pozor“. Pózují sice jako „´neškodná´ prohlášení“, „často však vedou k sankcím a válkám“. Tak jako „´Zákon o osvobození Iráku´ z roku 1998, který jsem tvrdě oponoval a říkal už tehdy, že povede k válce. Nebyl jsem proti němu proto, že bych byl fanouškem Saddáma Husajna – tak jako nejsem fanouškem Putina ani jiného zahraničního státníka – nýbrž protože jsem věděl, že další válka proti Iráku problémy nevyřeší a následky budou pravděpodobně ještě horší. Co se pak stalo, všichni víme.“

„Proto jsem pevně přesvědčen, že právě s tím na nás vyrážejí znovu a tentokrát je v sázce mnohem víc: provokují válku s Ruskem, hrozící skončit totální destrukcí!“ „Má-li kdo za to, že to snad vidím příliš černě, dovolte mi pár ilustrací ze zákona samého“:

„Paragraf 3 Rusko obviňuje z invaze na Ukrajinu a odsuzuje Rusko z porušení ukrajinské suverenity. Tvrdí to bez jediného důkazu. Se svými sofistikovanými satelity, schopnými přečíst z kosmu i poznávací značku auta, bychom o ruské invazi měli mít video a snímky. S ničím takovým však nikdo nepřichází. A pokud jde o porušení ukrajinské suverenity Ruskem, proč se za porušení ukrajinské suverenity nemá to, že se Spojené státy v únoru podílely na svržení legálně zvolené vlády země? Záznamy konspiračních rozhovorů mezi hodnostáři Státního departmentu a velvyslancem USA na Ukrajině jsme slyšeli všichni. Slyšeli jsme i náměstkyni ministra zahraničí Victorii Nulandovou, jak se chvástá, že Spojené státy do změny režimu na Ukrajině napumpovaly 5 miliard dolarů. Proč je to O.K.?“

„Paragraf 1 obviňuje východní Ukrajinu z toho, že volby v listopadu byly ´nelegální a zfalšované´. Čím to, že jsou za ´nelegální´ a ´zfalšované´  označeny každé volby, co nedopadnou tak, jak by si přála vláda Spojených států? Nemají snad lidé na východní Ukrajině právo na sebeurčení? Není to snad základní lidské právo?“

„Paragraf 13 požaduje stažení ruských vojsk z Ukrajiny, třebaže vláda Spojených států o tom, že by ruská armáda na Ukrajině vůbec kdy byla, nepodala jediný důkaz. Tento paragraf také na vládu v Kyjevě naléhá, aby proti východním regionům, usilujícím o samostatnost, zasáhla vojensky.“

„Paragraf 14 s prohlašuje za hotovou věc, že malajsijský let č. 17, který se na Ukrajině zřítil, byl sestřelen raketou ´odpálenou silami separatistů, podporovaných Ruskem na východní Ukrajině´. To je prostě nefér, neboť konečná zpráva o vyšetřování bude zveřejněn nejdřív napřesrok a předběžná zpráva netvrdí, že by letoun sestřelila raketa“ – a ani „nepřipisuje vinu žádné ze stran“.

„Paragraf 16 viní Rusko z prodeje zbraní Asadově vládě v Sýrii. Že ty zbraně bojují proti ISIS – který je podle nás nepřítelem - ovšem neříká, zato zbraně, dodávané vzbouřencům v Sýrii Spojenými státy, si cesty do rukou ISIS našly!“

„Paragraf 17 Rusko odsuzuje za to, co Spojené státy vydávají za ekonomické sankce (´kroky vyvíjející ekonomický nátlak´)  vůči Ukrajině. Přestože právě Spojené státy jdou po Rusku ekonomickými sankcemi opakovaně a zvažují i uvalení dalších!“

„Paragraf 22 tvrdí, že Rusko napadlo v roce 2008 Gruzii. To ovšem jednoduše není pravda. Dokonce i Evropská unie – žádný to přítel Ruska – své šetření událostí z roku 2008 uzavřela tím, že Gruzie ´rozpoutala nelegitimní válku´ proti Rusku, a ne že to snad bylo obráceně! Jak může Kongres razit tak flagrantní falza? To už si jeho členové, dřív než hlasují, nedají práci ani s přečtením příslušných závěrů?“

„Paragrafem 34 už zákon začíná být i legrační, když Rusko obviňuje z toho, čemu říká útoky na počítačové sítě Spojených států a ´nezákonné získávání informací´ o vládě Spojených států. Jak mohou Spojené státy aspirovat na morální právo vinit z něčeho podobného jiné poté, co Snowden vytáhl na světlo denní, jak okolní svět špehují samy Spojené státy?“

„Zákon“ napadá „ruská státní média“, jež prý „deformují veřejné mínění“. Právě „vláda Spojených států však financuje a sponzoruje miliardami dolarů média po celém světě“. Od „Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy/Svobody“ až po přímé „dotace ´nezávislým´ médiím v bezpočtu zemí“. „Jak dlouho potrvá, než budou alternativní informační zdroje typu RT ve Spojených státech zakázány? Zákon nás přibližuje k onomu chmurnému dni, kdy o tom, jaký program můžeme či nesmíme sledovat, rozhodne vláda – a to pošlapání práva prohlásí za ´svobodu´.“

Když se paragraf 45 dožaduje „odzbrojení separatistických a paravojenských sil na východní Ukrajině“, sám americký Kongres tím „ukrajinského prezidenta Porošenka ponouká, aby na východní provincie, usilující o nezávislost, udeřil znovu vojensky. Bude to mít na svědomí smrt dalších tisíců a tisíců civilistů.“

Zákon „do konfliktu přímo vtahuje vládu Spojených států, když jejich prezidentovi ukládá ´poskytnout ukrajinské vládě smrtonosné i nesmrtonosné artikly, služby a výcvik, nezbytné k účinné obraně jejího území a suverenity´. Rovná se to americkým zbraním v rukou ozbrojených  sil, vycvičených Spojenými státy a zapojených v do horké války na ruských hranicích. Zní snad tohle vše jako dobrý nápad?“

Dokument se „groteskními i děsivými sentencemi jen hemží“. Zvlášť frapantní je tvrzení, že „´vojenská intervence´ ze strany Ruské federace ´představuje hrozbu mezinárodnímu míru a bezpečnosti´. Podobná  terminologie není dílem náhody.“ Přímo do „legislativy pašuje pilulku jedu, z níž vzejdou ještě agresívnější verdikty. Bere-li se za bernou minci, že Rusko je ´hrozbou´ pro  mezinárodní mír, jak se taková věc dá ignorovat?“

„Tento nebezpečný zákon prošel 4. prosince jen při deseti (!) hlasech proti! Nasazení donebevolající propagandy a falzifikátů, prosazujících nezodpovědné harašení zbraněmi proti Rusku, vadilo pouhé desítce zákonodárců.“

Ron Paul je uvádí jmenovitě. A své čtenáře vyzývá, aby na všechny, kdo na  desce zdravého rozumu nefigurují, bombardovali „dotazy, proč nás tlačí do války s Ruskem!“ A naopak „těm svým představitelům, kteří na seznamu jsou, zavolali a poděkovali, že se válečným hecířům dokázali postavit“.