Nevěřil jsem v účinnost sankcí, které na ně uvalily USA a EU (a vůbec neřeším jejich důvod). Dlouhodobě totiž evropské státy potřebují ruský trh, protože ten je závislý na dovozu prakticky všeho kromě surovin. A evropský trh se naopak neobejde bez ruských surovin. Oba trhy se vzájemně potřebují a tvoří jeden obchodní celek. Nicméně kombinace sankcí, volného pádu cen ropy a prudkého oslabování rublu, to je doslova hospodářský masakr. V dolarovém vyjádření klesly čisté příjmy Rusů meziročně téměř o polovinu (aktuálně 9.800 korun). Inflace se brzy přehoupne přes 10 % a bude dále rychle stoupat. Takové ekonomické tsunami se ustát nedá. EU může klidně své sankce odvolat, protože Rusové si naše zboží nemohou dovolit. Propad ruského importu nás bude hodně bolet. Nicméně všechno začíná a končí u ruské závislosti na exportu ropy. Bez vysokých ropných příjmů je Rusko zralé na bankrot.
Ministři vládní koalice rozdali svým úředníkům na odměnách za poslední půlrok 229 milionů (v prvním pololetí 155 milionů). Osobně na tom nevidím nic špatného a vůbec to nechci kritizovat. Ministr odpovídá za to, jak kvalitní tým má. Musí mít proto možnost své lidi odměnit. Veřejnost samozřejmě považuje cokoli nad minimální mzdu za nemravnost, ale veřejnost žádnou odpovědnost nenese. Přesněji řečeno si svoji odpovědnost neuvědomuje. Pikantní jsou však odměny z jiného důvodu. Byl to totiž premiér Sobotka, který před svým nástupem do funkce kritizoval bývalého premiéra Rusnoka za výplatu odměn; prý je to nefér, nespravedlivé a mělo by se s tím skončit. A aby toho nebylo dost, tak bývalý premiér Rusnok vzkázal ještě bývalejšímu premiérovi Nečasovi ohledně odměn: „Když si představím, jak těžce se dneska v této zemi žije mnoha lidem a bojuje se takříkajíc o denní chleba, tak mě to zaráží.“ Mě zase zaráží, proč si každý nový premiér naběhne na vidle.
Marek Šnajdr, bývalý poslanec za ODS, který byl podle rozhodnutí Nejvyššího soudu protiprávně stíhaný v trafikantské kauze, nabídl ministerstvu spravedlnosti smír. Pokud se mu omluví státní zastupitelství (rozuměj: Ivo Ištvan), on stáhne svoji žalobu. Bez ohledu na to, co si kdo myslí o úmyslech Marka Šnajdra, stíhaný prostě být nemůže, tudíž nárok na odškodnění má – a nakonec mu bude nějaké odškodnění vyplaceno. Já jsem opravdu velice zvědavý, jak se k takové nabídce ministerstvo, resp. státní zastupitelství postaví. Státní rozpočet České republiky samozřejmě unese jakkoli vysoké odškodnění (pan Šnajdr požaduje 4 miliony, ale tolik patrně nevysoudí), nicméně má-li stát nabídku ke smíru, měl by ji přijmout. Pokud by místo smíru zvolil stát výplatu odškodnění, těžko by se přitom mohl tvářit, že neměl jinou možnost. Státu by prostě vznikla škoda, za kterou by někdo nesl odpovědnost (rozuměj: Ivo Ištvan). Myslím si, že státní zastupitelství se neomluví. V očích veřejnost je pan Šnajdr lump a pan Ištvan hrdina – a hrdinové se lumpům neomlouvají; spokojený volič za těch pár stovek tisíc stojí.
Psáno pro blog idnes.cz
