V době, kdy čtete tento text je klidně možné, že za 1 euro budou Rusové platit přes 80 rublů, možná ale třeba jen 60 nebo naopak 100.
Pro připomenutí, před rokem to bylo méně než 50… A dovedu si i představit, že ruské autority směnitelnost rublu omezí, a „k moci“ se dostane černý trh. V každém případě, kombinace mnoha faktorů tlačí Ruské hospodářství do kolen. Nejde jen o jeden faktor a proto „cesta do bezpečí“ bude neobvykle složitá.
Co se dnes v Rusku děje, je logické. Setkali se zde 3 nepříznivé faktory. Prvním a jediným, který nesouvisí s vládcem Kremlu, je pokles ceny ropy na světových trzích. Ten dramaticky snižuje příjmy Ruského státu, jehož rozpočet na příjmech z těžby stojí. Ale toto by na krizi dnešního rozsahu v Rusku nestačilo. Problémem je, že Rusko nevyužilo příjmů při vysokých cenách ropy na modernizaci ekonomiky. Došlo dokonce k opaku, Ruské HDP po rychlém růstu před krizí (na dohled 10%) a oživením po krizi v posledních letech, doposud rostlo jen o něco více než 1% tempem…
Tato nedobrá ekonomická situace (před pádem ceny ropy) se střetla s novou politikou Kremlu – obsazením Krymu a podpory vzbouřenců na východě Ukrajiny. Ta je drahá („nové Rusko“ bez ohledu na slabou ekonomiku zvýšilo náklady na zbrojení už před invazí) a dostalo Rusko do politické a částečně ekonomické izolace.
Rubl pomalu a „kultivovaně“ oslaboval, přičemž jeho pád brzdila centrální banky (devizové rezervy klesly z více než 500 miliard dolarů o celých 100 miliard). Poslední týdny přinesly urychlení propadu, který přes „statečnou snahu“ centrální banky – ta zvýšila několikrát úrokové sazby“- vyústil v úterý v paniku obchodníků i lidí. Kreml přitom dává najevo odstup od centrální banky – ta se musí rozhodnout sama, ale příliš entuziasmu k dalšímu rozpouštění rezerv nejeví – ale znepokojení politiků roste.
Mezi tím, Rusko (tedy jeho obyvatelé) před očima chudne. Obyvatele čekají podstatně vyšší ceny, než na jaké jsou zvyklí. Ale ještě předtím, dle nových odhadů, čeká Rusko recese v řádu, který šokoval Evropu v roce 2009 (hovoří se o poklesu o 4,5%).
Nevíme, jak to vše dopadne, ale leccos se zdá pravděpodobné. Především, Kreml bude muset pochopit (i když asi ne přiznat), že dojem, který si od „západní krize“ vypuklé v 2008 sugeruje, tedy že jeho země je v ekonomické smyslu rovnocenným soupeřem západu, je omyl. A jeho zemi čeká „boj“ o stabilizaci svého hospodářství a cesta k pozici supervelmoci.
Ruská centrální banka může svými miliardami propad rublu zastavit. Ale je to riskantní. Rusku dnes nikdo nepůjčí a rezervy mohou dojít. A v situaci, v jaké dnes Rusko je, je vyloučena „obvyklá“ podpora od institucí typu MMF a Světové banky. Součástí této strategie jsou navíc vysoké úroky a omezení peněz pro banky. A výsledkem může být jak hlubší recese a pády firem (platit 20% úrok v situaci recese není snadné), ne-li kolapsy bank. A i tak, tato poměrně „drahá“ politika funguje jen dočasně.
Krize, pokud naplno v Rusku vypukne, se dá zvládnout kombinací krátkodobých pragmatických kroků (možná zásahem do směnitelnosti rublu), ale zejména odstraněním jejich příčin. Vzhledem k tomu, že ani president Putin neumí „zařídit“ vysoké ceny ropy, vede „standardní“ cesta z krize věrohodnými reformami, které pomohou ekonomice a vystoupením z politické izolace (což znamená zásadní změnu chování na Ukrajině).
Jsou i nestandardní cesty. Třeba pokračováním dnešní politiky Kremlu, fakticky naznačující možnost využití síly pro řešení problémů. A „na stole“ je i možnost, že výsledkem bude Rusko ještě méně stabilní a ještě méně respektující pravidla, která odpovídají 21. století. Volba je v rukách Ruských politiků, ne-li dokonce občanů. Hraje se o hodně. Nejen o kvalitu života ruských lidí, kteří se bohužel stále jasněji stávají obětí politiky Kremlu, tak i stability přinejmenším naší části.
