Zákon, který upravuje podmínky, za nichž mohou různé subjekty nakládat s veřejnými prostředky, má řadu nedostatků a příznivý není ani vůči fakultám vysokých škol. Pro účely zákona se totiž za veřejného zadavatele považuje sama vysoká škola, a nikoli její jednotlivé fakulty, což s sebou nese hned několik nepříjemných důsledků.

Obdobně jsou na tom také větší instituce, které se stejně jako univerzity člení na samostatné organizační jednotky.

První překážkou je sčítání hodnoty předmětu veřejné zakázky. Chce-li jedna z fakult vysoké školy pořídit například nové počítače, je třeba pro účely zákona sečíst hodnoty všech poptávaných počítačů ze všech jednotlivých fakult. Výsledné hodnoty potom velmi často překročí zákonný limit a zboží je tak nutno soutěžit administrativně mnohem náročnějším postupem, než pokud by zákonného limitu dosaženo nebylo.

Z centrálního zadávání veřejných zakázek pak vyplývá nutnost sladit dohromady potřeby jednotlivých fakult za účelem vytvoření jedné zadávací dokumentace.

Fakulty jsou ovšem velmi různorodé, takový postup pouze zdržuje jejich činnost a paradoxně je často nutí ke koupi zboží, které ne zcela vyhovuje skutečným potřebám. Centrální zadávání také vede velmi často k rámcovým smlouvám mezi obchodními firmami a institucí (vysokou školou), které jsou velmi výhodné pro obchodníky, ale nevýhodné pro zákazníky. Dodržováním zákona o veřejných zakázkách tak vede k naprosto absurdnímu plýtvání veřejnými prostředky.

Z tohoto důvodu byl na 23. schůzi Poslanecké sněmovny podán návrh na novelizaci předmětného zákonného ustanovení, který by svěřil rektorům vysokých škol pravomoc rozhodnout, že fakulty budou pro účely veřejných zakázek považovány za samostatné subjekty. Přestože by tento návrh usnadnil život mnoha fakultám, narazili jsme ve Sněmovně na odpor vládní koalice a zejména ministryně pro místní rozvoj Kateřiny Šlechtové (ANO).

Paní ministryně argumentovala zbytečností novelizace, neboť dle metodických pokynů, jež zpracovalo ministerstvo, má být takový postup možný již za stávající úpravy. Je smutné, že si paní ministryně neuvědomuje, že zákon nevykládají její ministerští úředníci, nýbrž nezávislé soudy.

Pokud potom zákon hovoří o vysokých školách, a o fakultách naopak mlčí, není dost dobře možné představit si, že budou fakulty riskovat a veřejné zakázky zadávat samostatně. Takový postup by byl na samotné hraně zákona (nejspíše i za ní) a fakulty vystavil možnému soudnímu postihu.

Jsem přesvědčen, že cílem právní úpravy nemá být nutit kohokoli riskovat, nýbrž nastavit pravidla, která budou všem jasná a srozumitelná. Je smutné, že ministryně za hnutí ANO na tento přístup rezignovala. NE, fakultám nebude líp. Alespoň prozatím.

prof. Ing. Simeon Karamazov, Dr.
poslanec PČR