Různá prohlášení organizací, institucí či politiků jsou v poslední době politicky směrována jednou proti jednotlivci, jednou proti skupině či zemím.

Mír a politická stabilita se však neudržuje tím, že se hledají či vyrábí nepřátelé nebo se  uměle vytváří neodpovědné a nebezpečné hodnocení mezinárodně politické situace, která neodpovídá skutečnosti, ale pouze vystihuje názor v určitém směru.

V poslední době se často prioritně nehledá prostor a možnosti pro jednání, politický a diplomatický dialog. V roce 2014 mnohé evropské  země, včetně vlajkových lodí Evropy, opět  zařadily  zpětný chod  před rok 1989 a začaly   podléhat sílícím extremistickým pohledům a snahám.

Nemá tato agitace jenom vytvořit podmínky pro všeobecnou servilitu a neměli bychom se zamyslet  v jaké společnosti chceme žít? 

Co je to za svobodu slova a názoru, když každý hlas proti proudu je označován za  podezřelý, nebo hůře, za nebezpečný? Je to nesvoboda pod praporem svobody?

Když jsme žili v době studené války nikdo nemluvil o 3. světové válce, protože všichni věděli, že  existují dvě velmoci s atomovými zbraněmi a nosiči řízenými z vesmíru.

Konec 20. století přinesl velkou naději na změnu a vize amerického prezidenta Baracka Obamy o světě bez jaderných zbraní, kterou představil v Praze, ji umocňovala.

Když  pod vlivem událostí loňského roku Barack Obama označil Rusko za regionální mocnost, měl svým způsobem pravdu, protože ten náš svět je již skutečně jenom region s vteřinovým dosahem.

Nenechme si proto v roce 2015 nikým vzít lidskost ani některými politiky, ani některými  médii.

Mír je stále daleko na mnoha kontinentech, nedovolme, aby k nim přibyla opět i Evropa!