Po sedmi letech mnozí doufali, že novela v roce 2011 vrátí původní výraz „může vzniknout…“, tj. nemusí. Očekávání se nesplnilo.
Po deseti letech je vše při starém, jen drobnost – školská rada nenavrhuje odvolání ředitele, ale vyhlášení konkursního řízení.
Je třeba vrátit se k původnímu záměru ze začátku 90. let a uvědomit si, co měla školská rada přinést. Cesta k závěru vede přes odpověď na otázku, co vlastně škola pro konkrétní obec či město znamená. Škola může a má být v obecním, či komunitním, společenství oázou vzdělanosti, kulturnosti, zkrátka civilizace.
Tím se dostáváme k první důvodu existence školské rady. Aby si co nejvíce obyvatel vzalo školu za svou, musí se na jejím životě a rozvoji nějak podílet. Žáci, učitelé, rodiče i obyvatelé.
Druhý důvod vzniku školské rady je pomoc zřizovateli. Ne každý z vedení obce má hlubší vhled do problematiky školství (v diskusích to ovšem vypadá, že odborníci jsou všichni – vždyť opravdu každý do školy chodil). Zřizovatel školu financuje, jmenuje ředitele, schvaluje mu odměny, odvolává ho, měl by tedy mít lepší informace, než z druhé až další ruky. Proto vysílá do školské rady „své lidi“.
Třetím důvodem existence školské rady je možnost chránit křehké prostředí školy před turbulencemi vzniklými necitlivým, často politickým zásahem.
Považuji za nezbytné diskutovat o kompetencích, ale také o odpovědnosti členů školské rady. Neměla by být izolována od pedagogické rady, od žákovských a studentských parlamentů, jsou – li, ani od různých typů sdružení rodičů (např. Unie rodičů).
Další debata by se měla vést o přiměřeném počtu členů rady. Pohybuje se totiž nejčastěji na čísle tři a šest, výjimečně 9 (v Jihočeském kraji je možný počet dokonce 18). V současnosti dva nebo čtyři lidé mohou rozhodnout o osudu ředitele a nemusí to nijak zdůvodnit.
Poslední okruh otázek se týká právní subjektivity školské rady (dnes nemůže nahradit ani zmíněnou Unii rodičů, která má svůj účet, spolupracuje s rodiči všech tříd, vybírá příspěvky a je často schopna účinně škole pomáhat).
Někde se začít musí, proto můj pozměňovací návrh směřuje k prvnímu kroku: zřizovatel si má v diskusi s obyvateli komunity ujasnit, co vlastně od „své školy“ a tím od jejího vedení, očekává. Své závěry musí zveřejnit v podobě jasných kritérií a členové školské rady z nich mají vycházet, rozhodnou-li se navrhnout vypsání nového konkursu na ředitele školy.
Debat o tom, jaká by jejich škola měla být, aby co nejlépe plnila výše zmíněnou funkci oázy kultivovanosti, ale i radosti z poznávání a mnohdy centra vzdělávání pro všechny generace, by se měly účastnit všechny zainteresované skupiny.
Odborné posouzení zajistí Česká školní inspekce, hodnota školy v obci však spočívá i dalších věcech. Nová generace obyvatel tam před očima všech dospívá a učí se o síle lidského rozumu i o tom, jak by věci měly být. A to není málo. Fotografie jsou z dnešní první debaty o školských radách.
Nina Nováková
