Mám jasný názor na střelbu do francouzských novinářů. Nebyl to jen útok proti svobodě slova. Byl to především útok proti právu na život, protože novináři jsou stejní lidé, jako my všichni, se stejnými právy a povinnostmi, možná někdy s větší odpovědností, než zákazníci obchodu s košer potravinami. Střelci jsou bez ohledu na to, na koho střílejí, vrazi. Jsou vrazi bez ohledu na to, jaké byly jejich pohnutky. Problémem je, že jsou to dobře organizovaní vrazi, kteří nepočítají s trestem, ale s tím, že dojdou spasení a věčné blaženosti.
Máme zvláštní schopnost rozmazat význam činů do ne zcela pochopitelných vyjádření a prázdných frází o svobodě slova, projevu či pohybu osob. Podle mého názoru to dokazuje, že naše Evropa není připravena na realitu, kterou představují muži odhodlaní střílet do bezbranných lidí, upírat jim právo na život. Vraždit.
Naším problémem jsou nekonečné diskuze o tom, kdo a jak by se měl postarat o naše blaho, naše seniory, naše děti, naší svobodu, naše práva, naší demokracii, naší bezpečnost. V těchto diskuzích se nejvíce opakují slova „kdyby“, „měli by“, „mělo by se“. Přišel čas převzít odpovědnost za vlastní budoucnost. Protože nikdo to za nás neudělá. Znamená to přenastavit hodnoty, na kterých dnes „ujíždí“ naše společnost. Neustále se odvoláváme na naše „kulturní tradice“, na naše „evropské hodnoty“. A to je tedy co? Dnešní optikou vidím neustálý hon za hezčí kabelkou, či větším autem. Asi mi dáte za pravdu, že základní hodnoty slušného člověka, jakými jsou vzájemná úcta, respekt a tolerance, dnes jaksi „nefrčí“. Jaké „evropské hodnoty“ tedy chceme bránit? A proti komu? Muslimům? Na světě žije 1,8 miliardy muslimů, 99 % z nich nechce žít v Evropě a vyvraždit nás. Podle OSN je v současné době ve světě registrováno přes 56 milionů běženců a nemusí to být jen muslimové. Všichni víme, že radikální Islám ohrožuje Evropu. A boj proti němu musí být veden. Efektivně a hlavně rychle. To však bude vyžadovat zapojení každého z nás.
Evropa dosud byla po dlouhá desetiletí vstřícná k otázce přistěhovalců. To, co začalo jako záplata na pracovním trhu, se však změnilo v obrovský sociální a ekonomický problém. EU čelí obří nezaměstnanosti mladých lidí a z evropské imigrační politiky se pomalu stává katastrofa ohrožující podstatu naší existence. Optimistické vize evropských politiků se nenaplnily, projekt multikulturní společnosti, jak konstatovala i kancléřka Merkelová, totálně selhal. Ještě jednou: politicko-ekonomický projekt multikulturní společnosti, který se budoval celá desetiletí a stál astronomické částky z kapes daňových poplatníků TOTÁLNĚ SELHAL. Zajímavý je také fakt, že tento výrok kancléřka Merkelová pronesla již v roce 2010...
V září loňského roku jsem napsala článek „Noha mezi dveřmi“, ve kterém reaguji na výrok paní Šabatové podporující muslimské dívky v jejich odporu proti pravidlům zdravotní školy. Upozorňovala jsem mimo jiné na to, že naše společnost není připravena na multikulturalizmus (http://www.jermanova.cz/noha-mezi-dvermi). S ohledem na slova kancléřky Merkelové z roku 2010 si dovoluji vyslovit názor, že pokud tedy projekt multikulturní společnosti v Evropě je takový, jaký je, nemá význam v něm dále pokračovat, ale je nutno hledat jiná řešení, chránící zájmy Evropy. Respektujme cizí názory, ale současně požadujme, aby naše názory byly respektovány. Hlavně nazývejme věci pravými jmény a nepřipouštějme, aby nám někdo dával příkazy či zákazy, jak se „u nás doma“ máme chovat. Nezříkejme se odpovědnosti za pomoc potřebným, ať již důvody pomoci jsou jakékoli, humanitární krize, války, epidemie, přírodní katastrofy, ale dbejme na to, aby poskytnutá pomoc nebyla zneužívána a hlavně, aby ti, kterým je určena se nestali na této pomoci závislí. Přijde den, kdy již pomoc poskytovat nebudeme moci a v tu chvíli všichni potřební zapomenou na to, co bylo důvodem naší pomoci a jen se bude řešit, proč v tom dál nechceme pokračovat. Problémy se musí řešit a vyřešit pouze tam, kde vznikly. Uprchlíci se musí vracet do svých domovů, a pokud to nejde, tak do míst, která jsou jim kulturou a náboženstvím blízká.
Bývalý francouzský prezident Sarkozy řekl, že útok na redakci listu CHARLIE HEBDO byl útokem na naší civilizaci a že je naší povinností se bránit. Neřekl „právem“, řekl „povinností“. Souhlasím. Země EU však nejsou v pohledu na imigrační politiku jednotné. Budu iniciovat diskuzi s nám blízkými státy o jejich pohledu na budoucnost Evropy, imigrační politiku, bezpečnostní rizika. Mluvím o Polsku, Slovensku, Maďarsku, Rakousku a Švýcarsku.
Ráda bych se zamyslela nad významem demokratických principů naší společnosti. Byla jsem zvolena v řádných demokratických volbách a je proto mou povinností chránit zájmy občanů této země, jejich potřeby a práva všemi prostředky, které jako politička mám. Jako občan této země však vím, že musíme my občané změnit svůj postoj: naučme se přijmout odpovědnost sami za sebe, nadřadit zájmy země nad zájmy vlastní, táhnout za jeden provaz. Nesmíme se stydět chránit práva většiny. Chceme-li mít práva, musíme mít také odpovědnost z nich vyplývající. Všichni bez výjimky. Chceme-li svobodu, musíme být připraveni ji také bránit. A svíčka v ruce nebo cedulka se jménem zavražděného člověka kulku ze samopalu nezastaví a tyto vrahy nezastraší a ani v nich nevzbudí výčitky svědomí.
Kavárenské řeči a diskuse u piva či televize nic nevyřeší. Chceme-li být schopni se účinně bránit, musíme se to především naučit. Změňme způsob myšlení. Přijměme realitu, byť může být nepříjemná. Poslanecká sněmovna musí přijmout takové zákony, které naši zemi učiní odolnou proti zneužívání imigrační politiky a sociálního systému a zároveň zajistí vnitřní bezpečnost. Musíme začít otevřeně mluvit o tématech, které s sebou přináší realita v podobě vrahů se samopalem, střílejících po každém, kdo zastává jiné hodnoty. Poučme se konečně z historie, to vše již tady bylo a nesmí se opakovat.
