Na úvod dovolte, abych připomněl, že v jedné nejmenované zemi, kde jsem strávil část svého dětství, existovaly dost neobvyklé profese. Tanečnice na svatbách, plačky na pohřbech a dokonce hanobničky. Tedy ženy, které za peníze stály pod okny nešťastníka, aby jej kropily nadávkami. Tyto nástroje patří podle mého názoru do středověku, nikoliv do demokratické a civilizované společnosti.
Tzv. Islámský stát, který se o prvky šaría opírá, nemá s islámem (a s žádným jiným náboženstvím) nic společného. Nemá ani státní strukturu. Pokud extremistickým skupinám, roztroušeným od Senegalu po Somálsko, budeme říkat Islámský stát, vlastně jim tím napomůžeme získat ideologickou duchovní identitu.
Avšak snad ještě horší jsou extremistická hnutí typu německé Pegidy, která spojují terorismus a zločiny s náboženstvím, čímž vlastně přispívají k šíření strachu mezi lidi, což je, podobně jako mediální prezentace, cíl teroristů.
Nebezpečí pro Evropskou unii dále spatřuji v tom, že se budou do Evropy vracet radikálové s evropskými cestovními doklady. České republice toto ovšem toto nebezpečí nehrozí. Neexistují totiž zprávy o tom, že by od nás kdokoliv mířil do Sýrie se bojovým způsobem angažovat.
Celý problém nebezpečí terorismu je nedílně spojen s žalostnou situací, která z humanitárního hlediska postihla Sýrii. V důsledku bojů prchlo do okolního Libanonu, Jordánska a Turecka až 3,5 milionů lidí. Dalších 5-7 milionů uprchlíků je však v samotné Sýrii, žijí v uprchlických táborech v horách, což představuje polovinu z obyvatel národa.
Většina uprchlíků se chce po skončení konfliktu vrátit domů. Pouhá úvaha o jejich přemístění do Evropy v rámci tzv. kvót je nesmysl a není ničím jiným než špatným pokusem o demografické inženýrství. Pomoc syrským uprchlíkům by měla přijít tam, kde jsou. Je to účinnější a racionálnější.
Migrace samotná je přirozeným sociálním jevem. Zákony České republiky jsou jasné a není třeba na nich příliš měnit. Ne každý imigrant je totiž uprchlíkem. Dokonce ve světě žije spousta českých emigrantů z dávné minulosti a ti by měli mít v rámci tzv. návratové politiky přednost.
