Velmi mě těší hloubka názorů, které zde zazněly a vůbec úroveň diskuse, která skutečně ukazuje, až na extrémnější výjimky, že senátoři v této zemi přistupuji k této věci humánním způsobem a problém se řeší i vládou ČR také způsobem, který mě velmi těší. I když skutečně světový problém je daleko větší. To tady také zaznělo. Daleko větší, než co je otázka 30-40 tis. uprchlíků, nebo 50 tis. Ve světě jsou miliony, které jsou bez přístřeší. Jsou migranty. Konkrétně v Sýrii je 10 mil. uprchlíků; 3-4 mil. jsou v okolních zemích. Pár desítek tisíců jsou někde po Evropě anebo i jinde. Máme přijmout 1500 uprchlíků, kteří jsou, předpokládám, Syřané a vytváří podstatnou část těchto uprchlíků.
Velmi mě těší vystoupení, kromě jiného, i pana senátora Grulicha, jehož vystoupení patří skutečně do učebnic migrace. Sledoval jsem jeho vystoupení na půdě v Poslanecké sněmovně a je skutečně na vysoké úrovni znalostí problematiky a řešení. Taky se tomu nedivím, protože je dobrý historik...
Já bych chtěl upřesnit trošku jinou věc. Tady zazněla otázka víry, otázka náboženství těch, kteří přicházejí. Budu mluvit konkrétně o Sýrii, vzhledem k tomu, že tuto problematiku znám trošku víc. Trošku se mě týká.
Když budeme chtít vědět, jaké jsou víry, budeme mít problém. Ten problém je, že v dokladech není kolonka pro náboženství. Zaprvé. Zadruhé – pokud bychom se jich zeptali na nějaké záludné otázky kolem náboženství, tak Sýrie patřila, kolegové, kteří znali Sýrii i z doby, než vznikl tento konflikt, Sýrie patřila k zemím, k nejtolerantnějším zemím Středního východu, kde islámská víra byla součástí vzdělání křesťanů. Křesťanská víra byla součástí vzdělání muslimů v Sýrii. Takže někdy nastala i nějaká kuriózní situace, když jeden můj známý, blízký přítel, po několika letech jsem se o něm dozvěděl, že je křesťan. On nějakou dobu učil islámské náboženství. Chtěli to od něj, tak to učil, tak to šlo. Otázka víry v současné době – co kdo udělá, jak poznáme, on vám jíst vepřové bude, bude s vámi pít. Protože jednoduše otázku víry neřeší. To mu řeší jenom Evropané, nebo lidé, kam přijde, a dozvědí se z jeho jména, že může být muslim, nebo křesťan. Tady může vzniknout problém. Není to poprvé.
V druhé polovině 19. století, konkrétně v roce 1869, nějaká část Čechů, především z Žatecka, Lounska a z Rakovnicka, migrovala na Ukrajinu. Tam bylo součástí dohody s císařským Ruskem, že si nechají své náboženství, svou víru, pak po určité době, co tam byli, tak museli přestoupit na pravoslavnou víru, nebo i jinou víru. V jedné vesnici už bylo více kostelů, ale ve skutečnosti to byli ti samí lidé. Pak se vrátili sem a jsou vynikající lidé, jsou volyňští Češi. Otázka víry se občas řešila, ale není to šťastně řešeno.
Co budeme dělat s lidmi, kteří nevěří? Třeba jejich rodiče jsou muslimové, nebo křesťané, ale sami to neřeší. Neřeší víru. Nalepíme jim na čelo, že jsou muslimové, nebo křesťané, přesto, že už dávno nejsou.
