Je mu rozhodně jedno, zda dokonalou práci odvede muž či žena. Je v jeho bytostném zájmu v přijímacím pohovoru najít takovou osobnost, která pomůže rozvoji firmy. Nedovedu si představit postavení muže či ženy, o kterých by bylo v kolektivu známo, že byli přijati (také) na základě splnění kvót. Pochybnosti o jejich kvalitě by byly rozhodně na místě a kolegové by se na ně dívali „skrz prsty“.
Jakákoliv pozitivní diskriminace škodí. Škodí oběma stranám. Jak „diskriminovanému“, tak zaměstnavateli. Nechtěla bych sama na sobě zažít ten pocit, že jsem pracovní pozici získala proto, že jsem žena (a ještě k tomu na vozíku). Silně, velmi silně by mě to uráželo.
Vzpomínám si na zkušenosti z Jihoafrické republiky, kde zavedli pozitivní diskriminaci, tedy kvóty ve vedení firem. Ve vedení musí být zástupce tmavé části populace. Vede to ovšem k tomu, že místo zaujímá člověk, který není patřičně vzdělán a pobírá vysoký plat doslova za nic. Zákon je naplněn, ale efekt to nepřináší žádný.
Není možné společnosti vnucovat jakási „pravidla“, která jí zcela určitě nevyhovují. Muži a ženy jsou rozdílné bytosti. Ostatně je již vědecky dokázáno, že mají rozdílné mozky. Na toto téma bylo napsáno mnoho vědeckých i populárních publikací a navíc existuje mnoho vtipů, které jsou velmi cenné, protože vycházejí přímo ze života. Z toho jasně vyplývá, že zájmy a ambice, i ty pracovní, nemusí být shodné.
Často se média pozastavují nad tím, jak málo je v tak zvaně vysoké politice žen. Ano, jsme v menšině, ale to neznamená, že jsme diskriminovány. Podíváme-li se na zástupce v komunální politice, zjistíme, že tam je procento žen velmi vysoké. A podle mě je to logické. Ženy rády vidí výsledky své práce rychle, což v komunální politice rozhodně mají. V parlamentu je výsledek přijetí zákona mnohdy v daleké budoucnosti a mnohdy s nejasným dopadem.
Nechme společnost, aby se vyvíjela přirozeným způsobem. Nechme ženy a muže vybírat si své zaměstnání a usilovat o co nejlepší postavení bez sociálního inženýrství. V praxi jsme před lety viděli, jak to vypadá, když si kvóty stanovíte. Sociální demokraté si dali do stanov, že členkou předsednictva musí být žena a všichni si pamatujeme, jak neblaze to dopadlo.
Myslím si, že by se Evropská unie a byrokrati v Bruselu měli zabývat závažnějšími tématy, než jsou kvóty pro ženy, či omezení spotřeby igelitových pytlíků a dalších nesmyslů. Přijde mi to až směšné, a to zejména v kontextu posledních událostí ve Francii, kdy je západní civilizace ohrožena nejen Islámským státem. Přijde mi to směšné v kontextu opět sílícího antisemitismu, a to zejména v roce sedmdesátého výročí ukončení druhé světové války, ve které zahynulo přes šest milionů židů.
Bavme se o těchto a dalších tématech, která pomohou zachránit to, co se lidem v západních zemích po dlouhých staletích podařilo vybudovat. Demokracii a svobodu všeho druhu. Doba je velmi nejistá a ten, kdo si myslí, že ISIL je jen skupina „vojáčků“, které po pár měsících zlikvidují spojenecké nálety a Kurdové, ten se hluboce mýlí. To, co se stalo ve Francii, je toho důkazem. Důkazem boje extrémistů proti západní civilizaci a odvěkého boje proti židům. A vše bude jen eskalovat, naše civilizace je ohrožena v samé podstatě a my se zabýváme kvótami pro ženy…
