Já musím říct, že jsem ve velmi těžké pozici, zejména po vystoupeních některých mých předřečníků, protože mně vzali mnoho témat, o kterých jsem chtěla mluvit. Nicméně mi to nezabrání v tom, abych tady neřekla ještě něco dalšího.
Je to půl roku, co tento zákon vešel v platnost, možná někdo řekne, že to je krátká doba, já si myslím, že to je dostatečná doba, abychom si udělali určité shrnutí. Jedním z argumentů těch, kteří prosazovali tento zákon, bylo, že do těch hospod a do těch restaurací nemohou ty maminky s dětmi na obědy a podobně. Já se ptám, kde jsou ty maminky s těmi dětmi? V naší sousední vesnici je taková ta typická venkovská hospoda. Manžel, když se mi nechce vařit, tak tam někdy skočí na oběd. Říkám, tak co, kolik tam bylo maminek? Ani jedna. To prostě není na vesnici zvykem, že by rodiny s dětmi chodily do hospody na oběd, možná jednou za rok, ale pravidlo to rozhodně není. Venkovská hospoda je vlastně sociální centrum. Tam přijdou večer dědkové, co si chtějí odpočinout od babek, které je celý den pucují...
(Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera: Dědkové není korektní výraz, paní senátorko.)
Mně to je úplně jedno, pane kolego, já jsem známá tím, že velmi často používám nekorektní výrazy, třeba sebe sama klidně nazvu kriplem. Děkuji. Takže dědkové si tam jdou odpočinout od babek, dát si pivo, k tomu viržínko. Pomluvit sousedovic králíky, dohodnout tady, že potřebují posekat trávu. To je a vždycky byla, a já doufám, že i bude, ta základní role těch vesnických hospod. Před touto peticí jsme projednávali petici o zákazu EET. EET a protikuřácký zákon, to byly dva hřebíčky do rakve drtivé většiny nebo nebudu říkat drtivé, ale velmi velkého počtu vesnických hospod. Ta naše, o které jsem mluvila, ta byla těsně před zavřením, ten původní majitel s tím sekl, naštěstí se tam objevil nějaký odvážlivec, který zatím drží, i když nechápu, jak to dělá, protože tam třeba jsou v hospodě dva tři lidi. Takže asi tolik.
Nechápu, už to tady padlo, když jsme tady před časem, když se projednávalo schválení toho zákona, tak jsme mluvili o těch kuřárnách, že to naplní vlastně tu ideu těch, kteří chtějí to zdraví pro nás všechny, že budeme chránit před pasivním kouřením, že ochráníme nezletilé, nechápu, proč se nemohly zřídit kuřárny, nesměly by tam děti mladší 18 let, nesměl by tam personál.
Je zajímavé sledovat, že jak se teď změnila povolební situace, tak mnozí zjišťují, že ono to asi nebylo dobře, to takhle protlačit, ten zákon, tak se už v té nově navolené sněmovně ozývají hlasy, ono by to možná stálo za to, změnit to, a teď tam všichni ten návrh Marka Bendy, který ty kuřárny prosazoval, začínají ne přímo prosazovat, ale jsou ochotni o něm diskutovat. Takhle se to správně dělá, pánové, politici, přiškrtit a pak povolit, a budete úžasní. Bohužel, toto začíná být realita našich dnů.
Možná se mělo začít větou, že nikdo, kdo tady je, nezpochybňuje, že kouření škodí zdraví. Toho jsme si všichni vědomi. To prostě připouštíme. Ale každý z nás je zodpovědný sám za sebe, za svůj život, za svoje zdraví, tak nám, prosím pěkně, tu volbu nechme.
Jestli si půjdu ven zapálit cigaretu, tak jsem si vědoma toho, že rozhodně tím svému zdraví neprospívám. Ale nikdo, a podotýkám nikdo, mi nesmí brát právo si tu cigaretu zapálit a stejně tak nikdo nikomu nesmí brát právo to, mi to eventuálně umožnit. Souhlasíte asi taky všichni s tím, že normální by bylo nekouřit. Bezesporu. Pan náměstek nebo teď nevím, jestli to byl pan Dušek z ÚZIS, tady říkali, že velký problém je, že kouří již nezletilé děti. Ano, připouštím a uznávám, je to problém. Protože jakmile jednou začnete kouřit, máte s tím velký problém, přestat. A já se ptám, co s tím tedy ministerstvo a tento úřad dělají? Proč se nechodí po školách nebo neorganizují se akce, kde by se dětem říkalo, jak je to špatné kouřit, jaké to pro ně bude mít následky, stejně tak jako probíhají tyto programy, co se týká prevence užívání tvrdých drog? Proč toto nedělá ministerstvo, proč se toho neujme a jenom nám říká, že když všechno zakážeme, tak zlepšíme zdraví lidí?
Včera byla zveřejněna informace, že počet kuřáků stoupl. Jak je to možné, když tady pan náměstek Prymula nebo dokonce, teď nevím, jestli to byl pan náměstek nebo pan ředitel Dušek, říkali, že tady to je souběh různých opatření, která mají zlepšit zdraví lidu a mají zabránit kouření. Mě by zajímalo, jaká jsou to ta opatření. Mě napadá to jedno, a to jsou ty obrázky na těch krabičkách cigaret.
Předevčírem jsem poslouchala na Radiožurnálu reportáž, kde se právě vyhodnocoval vliv těchto obrázků na krabičkách. Nula. Žádný vliv. Prodej cigaret neklesl ani o procento, je stále stejný. Čili možná jsem naivní nebo nejsem dostatečně informovaná, ale já opravdu nevím o žádných dalších opatřeních, která by ministerstvo, potažmo Ústav zdravotních informací a statistiky dělaly pro to, aby dělaly propagaci toho, že nemělo by se kouřit.
Ještě před nějakými 30, 40 lety se kouřilo prakticky všude, nejenom v restauracích, kouřilo se v kině, kouřilo se v předsálí divadla, kouřilo se na školách, kouřilo se běžně v nemocnicích, kouřilo se v letadlech. Ale ten vývoj té společnosti postupně spěl k tomu, že na těchto místech je nemyslitelné dneska, nikoho to ani nenapadne, že by si tam zapálil. Tak proč proboha nenechat té společnosti, aby se sama volně vyvíjela, a proč přijímat tento drakonický zákon? Drakonický zákon, který se chová naprosto neuvěřitelným způsobem, k 25% menšině. Je to ještě menšina?
Stát tady hájí různé procentní menšiny. A je to v pořádku. Já s tím naprosto souhlasím, protože to, že někdo je nějakým způsobem odlišný, tak to by nemělo vést k diskriminaci. Ale proč se takhle nevkusně, nevhodně, šíleně chová k 25 % obyvatel této republiky?
Opravdu vám, těm, kteří jste prosazovali tento zákon, přijde důstojné člověka, aby stál v dešti, někde před hospodou, u nějakého šíleného popelníku, tam si zapálil cigaretu? Tohle je to, co jste chtěli? A mimochodem, padlo to tady, budeme chránit děti. Takže teď jste všechny ty kuřáky vyhnali na ty ulice, tam ty děti... Aaa, tam se asi děje něco zakázaného. To bych mohl zkusit. Tam je asi nějaké tajné společenstvo. Ne prstenu, ale cigarety. Naopak, co je zakázáno, je velmi pro děti lákavé, vždyť známe všichni rčení, sousedovic švestky chutnají nejlépe. Co si budeme povídat...
Stát se chová pokrytecky, padlo to tady. Na alkoholu a cigaretách vybírá neuvěřitelné peníze.
Co se týká alkoholově závislých, na jejich léčbu nám stát přispívá. Co se týká léčby drogově závislých, tam stát přispívá. Ale přispívá stát na léčbu nebo pomoc lidem, kteří se chtějí odnaučit kouřit? To ne. Pokud je mi známo, tak minulý rok to byla VZP, která dávala poukaz 500 korun na to, že si koupíte nějaké léky, které vám pomohou odnaučit se kouřit. Takže na jednu stranu stát říká, jak je to špatně, co to všechno způsobuje za nemoci, a má pravdu, dodávám, ale kasíruje z toho peníze a na léčbu vám nedá. Nepřijde vám to tak trošku absurdní? Já se přiznám, že mně tedy ano.
Asi je to souhrnně všechno, co jsem chtěla říci, protože jak jsem říkala, mnoho mi vzali mí předřečníci. Ale na závěr si dovolím jenom takový dovětek. Ve všech vystoupeních tady padlo, že jsme si vědomi toho, že kouření škodí. Ale padalo tady plno argumentů proti tomu zákonu. Ne proti tomu, že by se nemělo kouřit principiálně. Padaly tady argumenty z hlediska svobody občana, což je podle mého názoru to nejcennější, co každý z nás má, já svobodu člověka považuji i nad zdraví člověka, protože radši budu svobodná, nemocná, než zdravá a nesvobodná. Já to osobně takhle cítím. Ale přes všechny tyto argumenty, které tady padaly, tak jsem přesvědčena o tom, že někteří z mých následníků, kteří tady budou vystupovat, řeknou: To je sice všechno pravda, ale to kouření strašně škodí zdraví. A já se obávám, že ten závěr z toho bude tak trošičku depresivní, stejně tak jako již dnes a včera probíhající diskuse tady nad různými zákony, kdy padají faktické argumenty, žádné dojmy, a přesto realita potom je taková, že vám z toho je smutno, přijdete domů k depresi.
Děkuji za pozornost.
