Zaprvé, Petr Robejšek píše: „Imateriální hodnoty, jako jsou víra, bůh, národ či oběť, jsme odhodili do příkopu, protože nám překážely při naplňování igelitek v obchodním domě.“ Plně podepisuji, až na jednu zdánlivou maličkost: slovo „bůh“ s malým "b", přičemž je řeč o „našem“ „západním“ Bohu, protože jiného jsme v tradiční západní Evropě ani opustit nemohli. Do toho jediného malého písmene doc. Robejšek soustředil problémy, kterými se po pařížských útocích zabýváme (ponechám stranou, že pro křesťany a Židy Bůh není hodnota, ale bytost).
Tím malým "b" (není-li ovšem na vině autorka interview Kateřina Perknerová a korektor) si totiž šlapeme po evropských tradicích, všude se píše God, Gott, Dio, Bóg … a Bůh. I ateisté by si měli být vědomi toho, že Bůh s velkým B patří ke kulturní symbolice, přihlášení k hodnotám vzešlým z křesťanství - k úctě k jednotlivci, lidské důstojnosti, na níž je postaven základ Evropy : systém ochrany lidských práv, který jsme zdědili z křesťanství a židovství.
Právě úcta k jednotlivci je to, čím se od islámu odlišujeme – pokud o tom někdo pochybuje, tak ať se podívá na postavení ženy, na úctu k jinověrcům etc. Tím malým "b" ale říkáme, že na tomto „ústavním“ základu evropské civilizace netrváme a je nám to vlastně šumák.
A tady jsme v centru mé poznámky: za obávanou islamizaci Evropy si můžeme opravdu sami, pařížské útoky jsou jen extrémní výjimka.Islamizace je výsledkem opouštění vlastních kulturních a společenských postojů a hodnot, jak to ostatně doc. Robejšek dále správně připomíná.
Pokud někdo organizuje manifestace typu „nechceme islamizaci“, měl by spíše říkat „neopouštějme vlastní hodnoty“. Islám jen využívá uprázdněný prostor a naši neochotu brát se za naše hodnoty a kulturní tradice. Hodnoty jsou myšlenky, za které jsou lidé ochotni něco obětovat. Za co jsme my vlastně ochotni něco obětovat, když mír, svoboda, demokracie, lidská práva jsou tak samozřejmá, v posledních 25 letech tu vždy byly, aniž jsme museli hnout prstem? Považujeme je vůbec ještě za hodnoty, když na nich netrváme?
Jinými slovy, začíná to tím pomyslným malým "b", pokračuje to přes zákaz vánočních stromků na veřejných prostranstvích (Belgie), nevaření vepřového ve školách (některé školy ve Francii se slabošskými řediteli), odmítáním učit o toleranci a lidských právech (46 případů škol s muslimy ve správních radách v Británii) a skončí to zákazem piva a vepřového v hospodách?
Malým "b" se můj výčet nesouhlasů s oním rozhovorem nevyčerpal. U otázky „Lídři z jiných částí světa …“ si Petr Robejšek buď těžce odporuje, anebo nás zve k zaostalosti. O Rusku a arabských zemích nejprve píše, že „… tyto země jsou zaostalejší. Takové jsou mimo jiné proto, že v nich vládlo náboženství či ideologie …“. Náboženství je tedy podle Robejška příčinou jejich zaostalosti.
Jelikož není řeč o západní Evropě, odpustím si protiargument o podílu školských zařízení a univerzit zakládaných benediktýny, jezuity, piaristy a jinými řády na kultivaci Evropy a přesunu se k dalšímu Robejškovu výroku: „Zmiňované dva kulturní okruhy mají něco, co bychom také potřebovali, totiž nemateriální hodnoty … jako jsou víra, bůh, národ či oběť …“ Má to tedy znamenat, že potřebujeme něco, co nás učiní zaostalejšími ?
Zatřetí a hlavně, podle Robejška „Část nebezpečí, které dnes Rusko představuje, si vytvořili sami Evropané tím, že s ním zacházeli naprosto nepřiměřeně, viz ukrajinská krize.“. „Rusko, Ukrajina a Západ, mají své zájmy, které vypadají úplně jinak, než jak je nám předestíráno.“. „Evropský zájem je expandovat směrem na východ ve jménu nových trhů.“. „EU se nachází v existenciální krizi svého smyslu a v tomto směru je toužení po bývalém nepříteli úplně nejsilnější.“ „Do výčtu selhání vládnoucích evropských elit patří i to, jak zacházejí s Ruskem. Nedokázaly třeba pochopit, že protiruské sankce působit nebudou.“
Tak tahle série postojů mne dorazila úplně. Pro mě jako demokrata a právníka jsou tyto věty naprosto NAPROSTO nepřijatelné: pro doc. Robejška je tedy trvání na mezinárodním právu (Budapešťská dohoda 1994) ŠPATNÉ, snaha o evropské směřování Ukrajinců je NEDŮLEŽITÁ, důležité jsou jen partikulární zájmy. A není to náhodou Rusko (a ne EU), kdo Krym anektoval bez předchozího pokusu o revizi Budapešťské dohody? Není to Rusko, kdo potřebuje vnějšího nepřítele, aby zastřelo, že nezvládlo transformovat svoji ekonomiku a zůstalo s ní na úrovni zemí typu Ugandy, schopných jen drancovat svoje přírodní bohatství?
A konečně, i kdyby protiruské sankce byly neúčinné (když jsou neúčinné, proč Rusko zavádí protisankce, ruinující jeho zásobování potravinami?), tak je to důležitý moment pro samu Evropu: jsme ochotni přinést jistou oběť za dodržování práva, za svobodu a demokracii. Těmi sankcemi minimálně říkáme: TOTO jsou naše skutečné hodnoty – myšlenky, pro něž jsme kdysi umírali. Jsme-li něco ochotni obětovat a zůstat věrni svým kořenům, pak máme i právo na vlastní budoucnost.
