nevím jestli toto oslovení má ještě nějakou váhu. Dle toho co jsem si o sobě přečetl v poslední době v novinách či na internetu je mi jasné, že přátelit se se mnou nikdo chtít nemůže. A přece tomu tak není, naštěstí.
V minulém týdnu pan Okamura vyzval tzv. vzbouřence ke složení mandátu. Řekl, že by bylo správné odejít a nechat se vystřídat lidmi, kteří budou lépe reprezentovat myšlenky Úsvitu. Myšlenky Úsvitu nebo jen Tomia Okamury? Není to totéž? Není. Tomio Okamura totiž není majitelem firmy Úsvit. Je jejím předsedou a nikdo ani na vteřinu tento fakt nezpochybnil. A předseda se musí chovat tak aby na něj zbytek strany či hnutí byl hrdý a mohl za ním bez náznaku ohnutí hřbetu stát. Pokud předseda svoji práci dělá jinak, špatně či nedej bože representuje názory se kterými se zbytek nemůže ztotožnit, pak nastupují demokratické mechanismy ke změně. Takové změny se dlouze diskutují a buď se většina dohodne, či se dojde výsledku hlasováním.
Diskuzí probíhalo mnoho a probíhaly spousty měsíců. A ano, byl jsem tím kdo polemizoval historicky asi nejvíc. Nelíbilo se mi rozhodnutí angažovat do EU voleb paní Samkovou, nesouhlasil jsem s principem EU kampaně (ovečky), nesouhlasil jsem se zjednodušujícím uchopením mnoha problémů. A vždy jsem to dělal pouze abych zabránil ztrátám Úsvitu. V těchto konkrétních příkladech se můj varovný prst nepodařilo proměnit ve změnu trendu a jsme tam kde jsme.
Už před volbami jsme kritizovali Andreje Babiše za slova, že chce stát vést jako firmu. Oponoval jsem, že firmy nejsou demokratické a my chceme aby náš stát takový zůstal. Dnes už vidím, že nejde jen o stát ale o samotnou stranu a v případě hnutí ANO mne přesvědčil včerejší sněm, že dříve či později je toto rozčarování čeká také. Ale o ANO snad někdy jindy.
Zpět k odevzdání mandátu. Není mi jedno co si myslí anonymní diskutéři na internetu, ale mnohem důležitější je pro mne názor lidí z mého okolí. Tím není myšlena moje rodina, ale lidé se kterými skoro dva roky pracujeme na úspěchu hnutí Úsvit.
Paradoxní? Možná. Ale jsme u toho od samého začátku, pracovali jsme na několikerých volbách všichni dohromady. Některé to stálo peníze, některé čas, ale všechny to stálo pot a dřinu. A tito lidé byli 2 roky mystifikováni tím, že budeme všichni jedna parta v jedné organizaci. Všichni věří v principy přímé demokracie a antikorupčních opatření. Čeho se tito lidé (kteří se mimochodem vyjádřili tak, že vyzývají pana Okamuru k respektu k demokratickým principům) dopustili? Co provedli? Nebo co neudělali správně?
Rozčarování a skepse se vkrádaly do myslí lidí dost dlouho a mnozí velmi zajímaví lidé to prostě vzali. Pro někoho možná žádná ztráta, ale pro mě zcela zásadní. Přímá demokracie totiž není projekt na jedno období a není to práce pro jednoho člověka. Aby jste skutečně něco prosadili musíte systematicky pracovat ve sněmovně i na jiných úrovních. Žijeme v demokracii. Jeden člověk o tom všem nemůže jen tak rozhodovat a na jednom člověku to nemůže stát a padat.
Dopustil se Tomio Okamura zrady když do senátu kandidoval za sebe a posléze založil stranu? Cítil se někdo zrazen? Necítil, Tomio Okamura prosazoval stále stejné myšlenky a my neděláme absolutně nic jiného. Když si kdokoliv projde události tak jak šly od samého začátku tak je zcela jasné, že k žádnému puči prostě nedošlo.
Ne, nehodlám skládat mandát. Nedopustil jsem se zrady, Nezradil jsem myšlenky a nezradil jsem program.
Byl jsem zrazen, byl jsem uražen, byla napadnuta moje morální integrita a přes to všechno tu stojí se stejnou nabídkou jako první den a ta zní, že vyzýváme TO aby s námi spolupracoval dále.
Je mi jasné , že jen slovy nepřesvědčím.. ale činy za mne hovoří dost jasně, stačí jen otevřít oči a nebýt zaslepen bezmezným obdivem k jednotlivci... Ani jeden člověk na světě není zcela bez chyby a bylo by bláhové si to o jednom konkrétním myslet.
Přeji krásnou a klidnou neděli
s úctou
Petr Adam
