Společnost je rozělena. Málokdo je schopen akceptovat názor toho druhého. Málokdo se chce smířit s výsledkem proběhlých voleb a to jakýchkoliv. Vlna negace, pohrdání a útoků se valí jako lavina ať už jde o skutečné volby, volbu královny krásy, Českého slavíka nebo Sportovce roku. Co se děje ve společnosti, v níž je třeba všechno okomentovat nenávistným nebo urážlivým komentářem? Na základě toho, co hovoří některé „morální autority“ se tento nešvar týká jen určité části populace. Je tomu ale skutečně tak, jak se nám někdo snaží vnutit?
Ne. Vrcholící kampaň prezidentských voleb sleduji jako divák, který se rozhodl si dát od politiky na chvilku pauzu. Nestačím se divit. Tolik sprostoty, hnusu, urážek, překrucování. Schválně pominu tu část společnosti od kterér to „morální autority“ očekávají, protože tak to podle nich je. Jak prosté.
Před volbami jsem a priori neměl žádného favorita, moje názory, hojně zdokumentované, nezapadají do žádné jednoduché přihrádky a možná mi to dává určitý nadhled a svobodu v uvažování. Jak jsem zmínil výše, víc než kdy dřív jsem si všimnul existence těžko uchopitelného, leč zcela jasně viditelného objektu „morální autority“. Známé osobnosti, bývalí i současní politici, kteří se přesně takto rádi sebeprezentují, hvězdičky malé i velké, lidé z kulturního i akademického prostředí. Nyní se nám snaží ukázat hvězdu nejjasnější. Toho nejmorálnějšího.
A ekipa následovníků vesele skotačí a odvádí tu nejtvrdší práci na ulicích s letáčky, na sociálních sítích, v médiích. Je tu však jeden problém. Povrchnost toho všeho snažení. Tato hvězda je tou nejjasnější protože ONI to tak řekli. Proč? Jaké činy hovoří ve prospěch tohoto tvrzení. V čem je tento kandidát morálně lepší než ten druhý? Konzervativně pravicové názory a citace z Bible z vás dělají toho morálnějšího? Jaký je klíč k takovému určení. Před rokem a půl zazářila a okamžitě zhasla jedna taková hvězdička, říkalo se jí strýček Brady, který měl nebo neměl dostat vyznamenání, na tom nesejde. Ale někdo jej udělal hvězdou, morální autoritou za kterou šly na náměstí tisíce lidí. Věděli ti lidé proč tam vlastně jdou? Naprosto chápu, že šli demonstrovat proti hlavě státu, která se jim nelíbí, v demokracii a svobodě na to má každý právo a je to tak v pořádku. Ale pořád platí, že někdo odněkud vytáhl symbol, další „morální autoritu“, která byla ta lepší, byla nad věcí, byla morálnější. V čem? To jsem se nikdy nedozveděl, už zmizela.
Teď tu máme novou. A zase ti stejní lidé nám říkají, že je to ta pravá, jako byl před 5 lety pan Schwarzenberg. Zase v řadě za sebou stojí Kalousci, Gazdíkové, Hermanové a mnozí jiní. Ano i před volbami do PS jsem si na Facebooku mohl přečíst, jak pan režisér Strach adoruje a podporuje pana bývalého ministra Hermana, za to že dal peníze českému filmu a tak mohla vzniknout jeho vskutku skvělá pohádka. Ale tak to opravdu není. To nejsou peníze pana Hermana, to jsou peníze českých občanů směřující k podpoře soukromého podnikání nějakách konkrétních osob. A osobně nic proti tomu nemám, ale to by pan Herman nesměl dlouhodobě zastávat silně pravicové názory do jejichž rejstříku přece spadá kritika právě takového dotování. Ono to s tou morálkou bude tak, že je dobrá dokud účel světí prostředky.
O každém, by se daly napsat podobné odstavce. O každém zleva, zprava, ze severu i z gumy. Ale pokud se stavíte na pódium a přijímáte roli té úžasné morální autority, pak by asi mělo být zatraceně obtížnější psát takové odstavce.
Ještě jeden problém s tím vším mám. Proč mi tyto autority musíte neustále nutit? Nemělo by to být spíše otázkou přirozeného výběru a krystalizace situace z všední reality? Bez vašich zásahů a neustálého vnucování jednoho či druhého by se jistě ve společnosti objevil někdo, koho by společnost přijala. Kdo té společnosti odvedl kus práce, kus sebe. Morální autority se neurčují losem a nemohou být výsledkem brainstormingu nějaké skupiny lidí. Často vidím přirovnání současných voleb k roku 1918 a k panu prezidentu Masarykovi. Cožpak Masaryk musel být osloven nějakou skupinkou a přemluven s příslibem sponzoringu? Ani náhodou. On byl jeden z těch, kteří na nezávislosti státu pracovali i v podmínkách světové války, s rizikem, že to neskončí dobře, že ohrozí sebe i životy svých blízkých. To z člověka udělá morální autoritu. Ne, bratříčkování s tím či oním.
Ani jednou jsem dosud nezmínil jméno toho kandidáta, jehož morální autorita by měla být tou nezpochybnitelnou. Ale asi je to zcela jasné. Pan Drahoš zcela bez pochyby je skvělým akademikem, věřím že i slušným managerem, nebudu to nikdy zpochybňovat a je třeba říct jasně, že jsem si jej jako šéfa akademie věd velice vážil.
Ale tato volební prezentace mi prostě lidsky nesedí. Není to jeho chyba, není to vlastně ničí chyba, jen to nezapadá do sebe. V prsa se za něj bijí lidé, kteří ještě před rokem o jeho existenci neměli ani ponětí a dnes jej přirovnávají k Masarykovi. Před rokem je ani nenapadlo, že je nějaká akademie věd a dnes za něj bojují na sociálních sítích. A ohání se při tom právě „morální autoritou“.
Má to, tak jako vše ostatní, opět jeden háček. Z pozice té morální autority jsou tito lidé schopni plodit absolutní nesmysly. Dělají přesně to, co vyčítají druhé straně – té nemorální přeci. Rozdělují společnost na ty dobré a špatné, na ty dobrá chytré a ty hloupé špatné. Někdy to vylepší ještě tím, že jsou ti dobří mladí a špatní staří. A vůbec nejlépe ti dobří bohatí a ti špatní chudí a frustrovaní. Tohle je chování morální autority? Vždyť je to to stejné co podle nich dělá druhá strana a ta musí být odstraněna pro dobro nás všech. Co jiného než rozdělování společnosti je ptávě toto? Chápu, je třeba zaujmout svůj elektorát, ale nebylo by lepší to udělat jinak? Třeba tak aby po Vašem případném zvolení se polovina národa necítila jako onuce? Jako hlupáčci, kteří jsou tak naivní ve své prostotě, že to jediné čemu věří jsou agenti FSB? Tohle je začátek sjednocení národa?
To nejhnusnější co těmto lidem vyčítám je ovšem upozorňování na zdravotní stav soupeře. Poukazování na handicap a dokonce jeho zesměšňování. A smutné je, že k takovým poznámkám se uchyluje sám pan Drahoš se svojí polovičkou. Každý, kdo má v rodině zdravotně tělesně postiženého člověka by měl být v pozoru. Všichni ostatní pouze znechuceni. Taková slova se mě osobně hluboce dotýkají, protože s podobným postižením mám mnoho blízkých zkušeností. Morální autorita by něčeho takového neměla být nikdy schopna. A ejhle.
Vím, že mi bude vyčítáno, že jsem se zde nevyhranil i proti prezidentu Zemanovi, ale proč? Jeho přešlapy všichni znají a berou je v potaz. Někomu vadí natolik, že jej volit nebudou, jiní je tolerují a další je plně akceptují. On se ale neprezentuje jako ten morálně a mravně vyšší. Prezentuje se jako člověk z lidu, i když jím už třicet let tak úplně není. Je někdy nepříjemný, egocentrický, velkoústý a možná i arogantní. Ale neprezentuje se jako „morální autorita“.
Co těmito řádky vlastně chtěl autor říci? Nic zásadního. Jen to, že my nepotřebujeme pečlivě vybrané morální autority. My si je najdeme sami nebo ještě lépe, ony si najdou nás. Nepotřebujeme skupinky samozvaných moralistů, kteří přisáti na státní rozpočet nemají nic jiného na práci než vymýšlet důvody proč si jako národ máme připadat stále hůř a hůř. Nepotřebujeme rozdělování na dobré a špatné. Sama společnost si tím svou vlastní seberegulací najde tu správnou rovnováhu. Čím méně vás, určovačů té jediné mravní pravdy, tím lépe se budeme cítit. A tím snázeji se ta pravá osobnost sama ukáže na denním světle.
