Prorocká Putinova slova, jež zmiňuje, nabízím autenticky v druhé příloze. Sám Roberts zaznamenává symptom, jenž rusofobní dinosaury nepotěší -    připsat vraždu před jeho branami Kremlu se zdráhá i většina špiček „ruské nesystémové opozice“.

A dedukuje i příčinu. I „ruské nevládní organizace, financované Washingtonem, už asi střízlivějí při pohledu na  to, co se děje na Ukrajině“. Kde „Washington místo ´více demokracie´ dosadil vládu svých poskoků, drancujících Ukrajinu do posledního centu předem prohranou válkou“.

Klapky netísní ani Robertsovy oči: „Nejpravděpodobnějším vysvětlením vraždy je, že z Němcova se coby opozičního politika s 5 % proti Putinovým 85 % stal marginál“ – a „CIA proto rozhodla, že mrtvý má větší hodnotu než zaživa“.

To, že zadáním byla „taktika CIA, mající Rusko destabilizovat“, indikovaly  news and views nosných amerických už od prvních minut po atentátu. New York Times, Washington Post, Wall Street Journal – „ i všechny ostatní presstitutky“ – nasazují i tuctové „disidenty v exilu“. A unisono sugerují publiku, že „Němcov šlapal Putinovi na paty“, doma měl podporu div ne jako on - a Putin ho musel „eliminovat jako konkurenta“. Ten „zoufalý nesmysl“ si propachtoval monopol. Kdokoli by mu hodil rukavici, v masových médiích nemá šanci.  

„I když se prokáže, že CIA měla v kauze prsty, ruská vláda s tím na veřejnost nepůjde.“ „Vražda ruského politika, svalovaná na ruskou vládu,“ je „projevem arogance, provokující k válce“.

„Putin, na rozdíl od Washingtonu, válku nechce.“ Jenže zachová-li se pachateli (pachatelům) anonymita, vzbudí to dojem „zametání stop“.

Ani Roberts nedokáže vyloučit, že ruku vraha vedla pohnutka  ordinérnějšího ranku. Ať už ve vazbě na ukrajinskou krásku, co atentát zažila live, anebo lukrativní nemovitost, kolem níž si s Němcovem měla vyřizovat účty mafie.

„Americe to ovšem, jako ostatně vše, podají presstitutky tak, jak to  vyhovuje zájmům Washingtonu.“