Již na začátek této úvahy napíši, že postavení ženy v historii lidstva nikdy nebylo nic moc.

Postavení žen se v historii vyvíjelo, ale nikdy nebylo rovnocenné postavení mužů. Ne jenom fyziologické rozdíly tělesné konstrukce, ale hlavně náboženské texty ženu umisťují do podřízené pozice. Svou významnou roli v křesťanství má Bible se svým základním prvotním hříchem Adama a Evy. To žena podlehla zakázanému ovoci a tím si způsobila nejenom nelibost Boha - »Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout«, ale i snahu mužů definovat nadřazenost a právo fyzických trestů. Nicméně rané období historie křesťanství je historií mužů a zase jen mužů. O ženách je v historii zmínka pouze, pokud se jedná o panovnické rody či šlechtu. Jediná významná žena z Bible, jejíž kult nabyl významu až ve 12. století, Panna Marie Bohorodička, je konfrontována s následky prvotního hříchu a dlouhé vlasy žen jsou považovány za symbol sexuality a ďáblovy pasti, a tudíž mají být v zájmu mužů zahalovány. A například svatý Tomáš Akvinský považoval za člověka pouze muže. I další staletí odpovídala na otázku, zda jsou ženy lidmi, záporně, a tím se vyvolávaly rozpory a debaty, ve kterých bohužel vítězil názor na podřízenost žen a jejich hříšnost. (Viola; e-středověk.cz)

Podíváme-li se na judaismus, jsou na tom ženy trochu lépe, Bůh zde totiž není chápán jako muž a jen muž, ale má i svou ženskou část. Nicméně Talmud, ze kterého rabíni v různých dobách popisují ženy, hovoří o nich jako o líných, marných a nenasytných. Plných žárlivosti a klepů. Náchylných k čarodějnictví. O muži se zde hovoří jako o náchylných k chtíči a zakázaným sexuálním touhám. Proto by se měli stranit žen. Je třeba také přiznat, že na rozdíl od křesťanství byly na tom židovské ženy přece jen lépe.

I tolik obdivovaná antika má dle Wikipedie své stinné stránky. Dívky nebyly plnoprávnými členkami rodiny manžela a sňatek se domlouval mezi rodiči. V chudých rodinách se jejich postavení spíš rovnalo postavení otrokyně. Římská žena byla popsána jako: »Miláček, vedlejší, chovanka, osoba neschopná učinit cokoli z vlastní vůle, osoba pod poručnictvím a ochranou svého manžela.«

Tolik obdivovaná východní náboženství mají popis dobré ženy asi takový: »Žena, jejíž mysl, řeč a tělo jsou drženy v podrobení, si získá vysoké renomé v tomto světě a v příštím některé setrvají se svým manželem.« Citace o Indii z Encyclopedia Britannica.

Úmyslně se zde vyhýbám postavení žen v islámu. Jejich pozice v Koránu je lepší než v Bibli, spíše z pohledu majetkových a rodinných vztahů. Postavení ženy je zde ale definováno, jako v jiných náboženstvích, podřízenou rolí. V současnosti jsme v médiích konfrontováni s negativními prvky islámu dostatečně, a tak si raději pomohu výkladem, který má ospravedlnit negativní skutky. »Vidíme-li u některých muslimů zvláštní zacházení se ženami, nebo zvyky v rozporu s výše uvedeným, je to problém osobnosti, předislámských zvyků nebo novodobých tradic a ignorování islámu. Každý je odpovědný sám za své skutky. Nikdo z lidí, znalých islámu, nebude obhajovat mrzačení žen, zneužívání žen, omezování práv žen, nucení žen do sňatků nebo fyzické tresty, tzv. vraždy ze cti a podobné věci. Také je nesmyslné si myslet, že muslimové budou své zásady a názory na ženy nutit nemuslimským ženám. Informovat je něco jiného než nutit« (viz šaría pro Čechy). Ano, lze souhlasit, že negativní jednání se ženami je silně ovlivněno sociálním, historickým, společenským vývojem, anebo také obyčejným rodinným příkladem. Lze také říci, že náš stávající stav je dosažen hlavně díky dlouhému a bolestivému zápasu žen plných obětí a utrpení. Motorem nebyla myšlenka rovnoprávnosti, ale spíše společnost potřebovala jejich práci ve strádající ekonomice po světové válce a díky průmyslové a technologické revoluci stírající fyzické handicapy. To i nadále v dnešní době umožňuje zapojení žen v prestižních profesích a všeobecným uznáním dosažených úspěchů, umožňuje ženám bojovat za rovnoprávnost. Ano, bojovat, protože popravdě řečeno, jak hodně se na tomto stavu podíleli muži?

Tento stav má také ještě jeden a dle mne hlavní aspekt a motor změn. Rozvíjející se ateismus pramenící z vědeckého materialismu dvacátého století. Žádné náboženství se totiž nechystá přepsat své náboženské texty, hovořící o nerovném postavení žen a mužů. Žádná víra nevymazává ze svých náboženských textů pasáže o nevýznamnosti a podřízenosti žen. Žádné náboženství nehlásá pravdu o tmářství a hlouposti vykladačů slova božího ve své historii, a dokonce je prohlašuje za svaté.

Jen rozšiřující se ateismus ve společnosti a rychlá odluka státu a církve může ženám v celém světě umožnit tu opravdovou rovnoprávnost, kterou si každoročně připomínáme 8. března, kdy slavíme Mezinárodní den žen.