Tento konflikt však opět připomněl skutečnost, že ve světě existují dvě supervelmoci USA a Rusko, které doslova rozhodují o míru ve světě. Přesto, že nesouhlasím s některými kroky Ruska, domnívám se, že politika plošných sankcí krizi neřeší a názor, že ekonomické sankce jsou alternativou války, jaksi nemá nikde oporu. Žádné sankce nikdy nezměnily politiku zemí, připomeňme si sankce na Kubu, Írán, Irák, Severní Koreu. Spojené státy naposled vyhlásily ekonomické sankce proti velmoci v roce 1940-1941, kdy Washington vystupňoval omezení obchodu s Japonským císařstvím ropným embargem a zákazem vývozu strategických surovin.

Jak reagovali Japonci, víme, jak však bude reagovat ruský prezident čekáme...

Nebylo by rozumnější nabídnout Rusku jasné záruky, že pokud bude mír na Ukrajině, budou plošné sankce odstraněny? Evropa a svět potřebuje obě velmoci USA i Rusko jako partnery pro řešení konfliktů a hrozeb ohrožujících celou planetu. Je nutná spolupráce velmocí k zajištění stabilizace na Blízkém Východě, v Severní Koreji, při řešení íránského atomového programu a v řadě dalších celosvětových problémů a konfliktů.

Varováním pro nás musí být i fakt, že již dnes evidujeme největší počet uprchlíků od druhé světové války, což sebou přináší eskalaci řady velmi vážných problémů sociálních, ekonomických, xenofobních, nárůstu extremismu a nad tím nelze zavírat oči.
Dnes více než jindy je potřeba si připomenout slova amerického prezidenta J. F. Kennedyho: „Lidstvo musí války ukončit, jinak války ukončí lidstvo.“