Problémy ve Východní části kontinentu, na Balkáně a s Islámským státem vyvolávají nejistotu všude. Kde je příčina těchto událostí?
Mnoho otázek, na které jsou nám prezentovány odpovědi mnohých, ale většinou velmi rozporuplných a protichůdných. To není pozitivní představa dalšího života v našem, jak mnozí říkají, nejkulturnějším prostředí na světě. Občany přece nezajímají zájmy mocných a jejich cíle, zajímá je možnost života v míru a jejich vlastní ekonomická situace a další rozvoj společnosti, ve které žijí. Stejný cíl by měli mít i jejich představitelé. Bohužel, za vším je třeba hledat vyšší zájmy.Poslední dobou zažívá Pobaltí velké obavy o svou bezpečnost. Bojí se imperiálního rozmachu Ruska. Ptám se proč? Problémy vzniklé na východní Ukrajině nelze prezentovat jako situaci, která je ohrožuje. Nepotlačují snad na svém území početnou ruskojazyčnou menšinu jak sami tvrdí, tak jak to začali dělat na Ukrajině po protiústavním sesazení prezidenta Janukovyče, nebo snad ano, a proto mají k obavám důvod? Vyvolává tato menšina národnostní nepokoje a rozsévá snad rasovou nesnášenlivost? Nic takového jsem neslyšel. Prospěl by jakýkoliv útok na Pobaltské republiky Rusku, a pokud ano, jak?
Rusko je největší země světa s rozlohou větší než 17 milionů km2. Rozloha celého Pobaltí je 175000 km2. Počet obyvatel Ruska je cca. 146 milionů a všechny 3 pobaltské republiky mají něco přes 7 milionů. Na území Pobaltských států se nenachází žádné významné naleziště nerostných surovin, ani přes ně nevedou plynovody či ropovody, kterými Rusko zásobuje Evropu. Ano Pobaltí je důležitý strategický prostor sám o sobě, ale moderní zbraně, kterými Rusko disponuje, jeho hodnotu značně snižují. Dostatek vlastních vnitřních problémů Ruska logicky téměř vylučuje, aby měla mít tato země o útok na toto území nějaký zvláštní zájem a chtěla ho získat pod svou kontrolu. Jediným zájmem Ruska je mít vyvážené vztahy s těmito zeměmi a zároveň necítit obavu, že by tyto země mohly poskytnout své území pro další země, které by z něj na Rusko mohly provést nějaký vojenský útok. A to může být pro mnohé problém. Uvědomíme-li si navíc, že mezi Litvou a Polskem se nachází oblast Kaliningradu, která je součástí Ruska a kterou může Rusko v případě problémů využívat, je nasnadě, že tvrzení o důležitosti území Pobaltských států pro Rusko není až tak postaveno na reálných faktech a bezpodmínečné nutnosti ho získat pod svou kontrolu.
Dalším problémem je Kosovo. Stát, který vznikl za pomoci EU a USA po odtržení od Srbska. Jeho vznik je navíc v přímém rozporu s rezolucí RB OSN 1244 z 10. června 1999, ve které se vydává oprávnění pro mezinárodní civilní a vojenskou přítomnost v Kosovu, ale konstatuje se, že je toto území součástí Srbska. Tento pseudostát, který uznala i ČR na rozdíl například od Slovenska, se vyznačuje propojeností organizovaného zločinu na chodu státu, vysokou mírou kriminality, korupce a vymožitelností práva a také utlačováním srbské menšiny. Jeho uznání mnohými zeměmi světa je také dosti spekulativní. Dalo by se říci, že Kosovo pro Evropu jako samostatný stát představuje výrazně větší bezpečností riziko, než když bylo součástí Srbska, ale je třeba konstatovat, že toto nebezpečí si Evropa i USA vytvořila sama.
Islámský stát je jiný problém. Nachází se sice mimo náš kontinent, ale zfanatizovanost jeho bojovníků a vůle dobrovolně umírat za své ideje a touha přitom zabít co nejvíce občanů, kteří ani mnohdy nejsou jeho přímými protivníky, jen nejsou jejich stoupenci, je bezbřehá. Opět se ale musím tázat, zda nejde o protivníka, kterého si západní civilizace vytvořila sama, když aktivně podporovala ono slavné „Arabské jaro“, při kterém dle nich mělo dojít k demokratizaci těchto oblastí. Výsledek této snahy je bohužel dnes vidět velmi zřetelně a nic pozitivního nám nepřináší.
Závěrem bych se ještě rád zmínil o diametrální odlišnosti výdajů Ruska a USA pro Ministerstvo obrany. Roční rozpočet Ruska je v této kapitole státního rozpočtu cca. 50 miliard USD, kdežto rozpočet, se kterým disponuje Pentagon je ve výší 575 miliard USD. Obrázek si každý jistě udělá sám a stejným způsobem odvodí i to, kdo myslí skutečně na svou obranu a kdo naopak na útok. Začátkem 90 let minulého století se říkalo, že je čas rozpustit jak Varšavskou smlouvu, tak i NATO. Varšavská smlouva se rozpustila, NATO však ne. Opět se nabízí otázka proč a v čím zájmu?
