Deník Ottawa Citizen se k jejím raportům dostal už počátkem ledna. V předvečer výročí zkázy, jíž nezabránily, navázal portál What´s Left:

Že nálety, simulující „ostrahu bezletové zóny“, povedou k „vleklé občanské válce“, věděli od kanadských kolegů včas i všichni spojenci. Zvlášť nechutný masakr to bude – stálo v té diskrétní korespondenci – pokud Západ „povstalcům proti Muammaru Kaddáfímu poskytne i přímou vojenskou asistenci“. Libyi uvrhne do „chaosu“ a „řeže  konkurenčních kmenů o vládu nad zemí“.   

Kanada se na tom podílela vehementně. Šéf její diplomacie John Baird   hřímal: „Jedna věc se dá tvrdit kategoricky - nic horšího, než Kaddáfího režim, zemi už ani potkat nemůže.“ Neb pumám, decimujícím Libyi, vede ruku  „dobře promyšlený plán, který ji změní v demokracii“.

Humanitární bombardování začalo 19. března 2011. Kanadská vojenská rozvědka mu zkoušela zabránit i ještě čtyři dny předtím. „Vleklá  kmenová/občanská válka“ – stojí v tom raportu - hrozí „zvlášť tehdy, dostane-li se vzbouřencům i vojenské pomoci“.

Na Kanadské královské letectvo připadla celá desetina všech náletů. Jeho personál „privátně žertoval, že kanadské CF-18 byly ´součástí vzdušných sil al-Kájdy“.

Že „povstalci, napojení na islámský extremismus, mohou z leteckých úderů profitovat“, připouštěl i americký admirál James Stavridis, velící tehdy silám NATO. Bagatelizoval to však coby „druhořadou marginálii“. Neb „opozici“ prý tvoří „odpovědní muži a ženy“.

Libyí zmítá chaos a fanatická řež. V tom víru zmizel i český kuchař. Mívali jsme tam privilegovanou pozici. Teď ho tam ZaMiNi hledá jako jehlu v kupce sena. A doznává bez mučení, že samo už v Libyi neumí zhola nic.  

Tím víc je na ráně kanadský premiér Stephen Harper. Brání se legračními filipikami: nálety měly „jen ochránit ty, po kom šel Kaddáfí“; a čím skončí,  „nechaly na samotné Libyi“.