Nedávno jsme si připomněli chmurné výročí 15. března, kdy před 76 roky Adolf Hitler dovršil okupací své plány na podrobení Československa. Nesmíme nikdy zapomenout, že k tomu mohlo dojít pouze v souladu s dlouholetou benevolencí západních vlád vůči nacistickému Německu i fašistické Itálii a především jen vinou mnichovské zrady. Tehdy se snad nejotevřeněji projevil tradiční „modus operandi“ Západu spočívající v prosazování jeho zájmů bez ohledu na oběti svých vlastních spojenců. Posílení americké přítomnosti v Evropě v rámci kampaně Atlantik Resolve je totiž znamení, že se blíží historická reminiscence. Znovu se bude jednat „o nás bez nás“?
Česká republika za 25 let přišla kompletně o schopnost chránit vojensky svoje území. Kapitalismus je tak „vynikající“ společenský systém, že nejen ČR, ale ani ostatní evropské státy dlouhodobě nemají až na několik výjimek peníze na zajištění této základní funkce státu. Velké soukromé korporace jednoduše ekonomicky vysávají stát i obyvatelstvo, státy mají stále méně finančních prostředků (proto ony všeevropské nekonečné ekonomické reformy) a armádní rozpočty byly často prvním cílem nemilosrdných per ministrů financí.
Ale například i taková nadstandardně vyzbrojená Velká Británie si musela v roce 2011, kdy se její letecké síly účastnily bombardování Lybie, vážně rozmýšlet, zda má dost pilotů, aby zajistila svůj vlastní vzdušný prostor a současně se zúčastnila „lybijského dobrodružství“, pro které dokázala vyčlenit jen asi dvě desítky bojeschopných letounů. Opravdu trapná chvilka pro kdysi slavnou Royal Air Force. Německé i ruské deníky nedávno podrobily zdrcující kritice připravenost německé armády na jakoukoli akci. Valná většina vzdušných sil německé armády je nepoužitelná nebo v opravnách. Jako třešinku Die Welt poznamenává, že polovina německých kasáren není stále připojena k elektrickému proudu. Prý brzy dojde k nápravě...
Pak musíme vzít v úvahu strukturu vojenského rozpočtu NATO. Třičtvrtě vojenských výdajů NATO zajišťují USA a Velká Británie. Souhrnně řečeno Evropa je vojensky zcela závislá na USA.
A v této situaci, oslabená vojensky i hospodářsky, se Evropa dychtivě žene do nepřátelského vztahu s Ruskem. Halasná válečná propaganda není nepodobná té před první či druhou světovou válkou. Jednolitá mediální smršť nedovoluje na Západě vidět nic jiného než obraz východního „Nepřítele“, „Barbarů před branami“, jejichž údajným jediným úmyslem je bezuzdná agrese.
To, čím se liší naše dnešní historie přípravy Evropy na válku od svých minulých verzí je zcela nový úkaz: Je to poprvé, kdy se tak děje proti všem myslitelným zájmům Evropy samotné. Evropské národy vedly v moderní éře války jen za dvou podmínek: Když si to vyžadoval jejich ekonomický a vojenský potenciál a pokud byl soupeř alespoň srovnatelně silný, pokud možno slabší. Ani jedna z těchto podmínek není dnes splněna, co se týče poměru mezi samotnou Evropou a Ruskem. Je to poprvé, kdy se chystá válka v rozporu s elementárními zájmy a možnostmi i těch nejsilnější států Evropy. Evropa se žene do války, kterou může pouze prohrát. V čím zájmu ji tedy chystá?
Cvičení Atlantic Resolve (Atlantické odhodlání) 2015 má být rozsáhlou vojenskou operací NATO v Evropě, která má odstrašit Rusko od případného úderu. Při jejím vyvrcholení v létě by měly být zapojeny státy od Baltského po Černé moře. Vzhledem ke znění Washingtonské smlouvy, která předpokládá v článku 5 kolektivní obranu hranic všech členských států, je to logické a v tomto smyslu zcela legitimní vyústění výše popsané situace: Evropa se nemůže bránit sama a USA tak musí převzít odpovědnost za ní.
Ano, bylo by to logické – pokud by Evropa skutečně považovala Rusko za svého nepřítele. Jenže Evropa jménem německých a francouzských nejvyšších představitelů (sic! Náhle známe skutečné vůdce EU, kterými tedy nejsou prezident EU či Evropská komise nebo Evropská rada!) prokázala při nedávném diplomatickém maratónu v Minsku, že Rusko považuje především za partnera a že jejím skutečným cílem (navzdroy mediálním proklamacím) je diplomatické řešení jak situace na Ukrajině, tak vztahu s Ruskem. V Minsku se rovněž ukázalo, že pokud dojde na lámání chleba, dohoda je nejen žádoucí, nýbrž i proveditelné řešení. Tento postup zcela odpovídá zájmům evropských států i Ruska!
Pokud si toto uvědomíme, ukáže se chystané atlantické cvičení jako pouhý bianko šek na zvyšování americké vojenské účasti v Evropě. Proběhne-li vše tak, jak má, bude v létě v celé Evropě přítomno asi 100 000 amerických vojáků v plné zbrani a pohotovosti. Evropa bude při manévrech přitom postavena do role hostů ve vlastním domě. Ani všechny dohromady nemají Evropské armády kapacitu na to, aby mohly být pro Američany vyrovnaným partnerem. Akce bude navíc většinově plánována americkými štáby, protože americké jednotky budou tvořit páteř cvičících jednotek. To dělá z Evropanů pouhou stafáž, která bude jen poskytovat zázemí a podporu zájmům Spojených států.
Zájmem USA je nepochybně demonstrace síly a odhodlání americké armády v Evropě namířené proti Rusku. Spojené státy jsou z hlediska ekonomického (podle zpráv mnoha významných ekonomů) i vojenského „zralé“ na to, aby řešily své problémy válečným konfliktem. Tomu odpovídají i kroky Washingtonu v posledních letech. Odpovídají tomu i rozpory mezi výroky Pentagonu či amerického velení NATO v Evropě a vyjádřeními evropských představitelů ohledně hodnocení „ruské hrozby“. Evropané si například stěžují na amerického velitele NATO generála Philipa Breedlova, který údajně neustále zveličuje ruské angažmá na Ukrajině a celkově údajnou ruskou agresivitu. Der Spiegel nedávno napsal, že zdroje z okolí německé kancléřky považují Breedloveovy výroky za „nebezpečnou propagandu“. Nejenže německá rozvědka neví, kde své údaje Breedlove bere, neví to dokonce ani ta americká, píše Spiegel. Jinými slovy Evropané (snad vyjma Anglie) jsou vyděšeni směřováním americké politiky a nechtějí se nechat zatáhnout do jejích důsledků.
Shrňme si tedy fakta: Znovu, 70 let od konce největšího a nejhoršího konfliktu v dějinách lidstva, se schyluje v Evropě k válce, která nutně musí v případě jejího vypuknutí opět zasáhnout celý svět. Česká republika je opět včleněna do „spojeneckého svazku“, jehož účelem není zajištění její bezpečnosti. Česká republika je celkově v daleko horší situaci, než v jaké bylo Československo v roce 1938. Bývalý stát je rozdělen, oslaben, nemá žádnou armádu a její vedení je ve většině odevzdané vůli jejího protektora. V době, kdy se chystá nový „drang nach Osten“ je podřízena jeho strůjcům a může pouze nést jeho nebezpečné a hrozivé důsledky.
Občané České republiky musí v této kritické době pochopit poselství české historické tradice, sjednotit se v co největším počtu, vedeni třeba jen prostým pudem sebezáchovy a selským rozumem, a překonat to malé poraženectví, které se za posledních 25 let stalo jediným plodem mnohých planých diskuzí.
Přichází rozhodná doba, kdy buď znovu zvedneme zdupanou a poplivanou národní hrdost, nebo ztratíme definitivně svou svobodu. Naším cílem musí být zajištění míru a odpor proti zneužití zdrojů naší země pro plány cizích mocností. Zažili jsme to již mnohokrát a tentokrát je konečně načase říci dost – tak jako v případě brdského radaru!
První příležitost k tomu budou mít občané 28. 3. 2015 od 15.00 hodin, kdy se bude konat na Václavském náměstí spojená demonstrace celé občanské společnosti, včetně Komunistické strany Čech a Moravy, proti demonstrativnímu průjezdu americké obrněné kolony Českou republikou!
Podobné akce by následně měly proběhnout po celé republice na trasách průjezdu amerických vojsk.
Nastal čas odpovědět skutky na odkaz našich předků, kteří padli v boji proti silám války a vryli do našich pamětí výkřik „Lidé, bděte!“
Vojtěch Adam, poslanec PS PČR za KSČM
