Stát dlouhodobě garantuje vysokou výkupní cenu takovéto energie, a tudíž rychlou a spolehlivou návratnost investice do tzv. fotovoltaických elektráren, které se navíc prezentují jako k přírodě šetrný, trvale obnovitelný zdroj elektřiny. Nic však není zdarma. A v tomto případě ani slunce. Cenu za výkup solární energie musíme zaplatit všichni. Podnikům, živnostníkům i domácnostem se dostává té "cti" hradit si sluneční nadstandard v cenách elektřiny, jež se tím dostávají výše a výše. Princip je jednoduchý: distributoři nakupují elektřinu z různých zdrojů, tuto pak "smísí" a posílají nám spotřebitelům za ceny, které zohledňují nákup ze všech zdrojů plus další poplatky a marže. Čím dražší jsou vstupy, tím více roste cena pro spotřebitele, tím více se vybírá z peněženek členů domácností a z účtů podniků a podnikatelů.

A tato deformace energetického trhu není jediným ouvej, které z věci plyne. Dalším problémem je skutečnost, že velkopodnikání v oboru fotovoltaiky předpokládá budování lánů solárních panelů. Mnohde se z nich staly hyzdiče krajiny, jinde vyrostly na úrodné půdě. Připomenout je nutné také náklady na likvidaci solárních panelů po skončení jejich životnosti - půjde o druh ne právě snadno odstranitelného odpadu.

Takto pojaté využití obnovitelného zdroje energie plodí nevratné škody na životním prostředí i v hospodářství. Nebuďme naivní a nepředstavujme si, že se růst nákladů na elektřinu neprojeví v podnicích seškrtáním jiných výdajů. Dnes nedokážeme zodpovědně říci, jestli na pár let rezignují na modernizace technologií, nebo odvedou menší daně státu, případně pošlou část zaměstnanců na úřad práce.

Ale něco z toho se patrně stane. Křik, jejž spustili představitelé průmyslové sféry, tomu napovídá. Pokud budeme solárním zdrojům elektřiny dále garantovat výkupní cenu desetkrát vyšší, než je cena za produkci tepelných elektráren, je nad slunce jasnější, že se pak nemůžeme divit soumraku zdravého energetického trhu.