„Dobrý den, vážený pane senátore, – mají v současné době k tak závažnému kroku jako zavedení povinných odvodů pro české holky a kluky starší 18 let vládní strany mandát od českých voličů? Dle mého názoru k této novele nemá ani jedna ze zúčastněných vládních stran mandát občanů vzešlý z minulých voleb !? Pokud žijeme v parlamentní demokracii, nemělo by proběhnout celostátní referendum s diskuzí na téma novely branného zákona, stejně jako otázky setrvání ČR v současné útočné formě NATA, nebo vypsání předčasných parlamentních voleb, kde by měly strany a hnutí soutěžit o získání tohoto mandátu vedle mandátů jiných!?“

Protože se jedná o nesmírně závažnou věc a vracíme se po dlouhých letech k řešení našeho chování v případě reálného válečného konfliktu, tak daleko jsme to dopracovali, rozhodl jsem se, že spolu se svým poradcem pro otázky branné politiky státu připravím poněkud podrobnější odpověď a úvahu na toto téma.

Tak předně k mandátu vlády. O něm rozhodly parlamentní volby a jejich výsledky a podle nich se rozdělily mandáty. Současná vládní koalice se dohodla, získala většinu v Poslanecké sněmovně PČR a sestavila vládu, která získala podporu. Může se nám to líbit nebo ne, ale lze jednoznačně říct, že současné vládní strany mají mandát od českých voličů. Sám tazatel se ptá, že pokud žijeme v parlamentní demokracii, nemělo by proběhnout celostátní referendum …. atd.? Právě proto, že žijeme v parlamentní demokracii, je suverénem parlament a jeho dvě komory, které rozhodnou o tom, zda vládní návrh branného zákona schválí, či zamítne a nebo upraví. Tím vůbec nezpochybňuji fakt, že zákon o obecném referendu jednoznačně chybí a není k němu mezi zákonodárci vůle. Ale stejně by konkrétní referendum a v něm uvedené otázky stanovovaly pravděpodobně buď Poslanecká sněmovna, nebo vláda, tedy opět vládní většina.

Pojďme k vlastnímu obsahu návrhu branného zákona. Při vlastním zpracování jeho novely a v odůvodňování nutnosti zásadních změn docházelo v průběhu roku k velkým změnám, někdy až k veletočům. Hlavní změna v návrhu novely branného zákona je to, že obsahuje možnost zahájit na základě nařízení vlády odvodní řízení ještě před vyhlášením stavu ohrožení státu! Jinak řečeno v míru. Ministr obrany Martin Stropnický to zpočátku odůvodňoval: „K odvodům by se přistoupilo v případě, že bude mít vláda indicie o reálném nebezpečí.“ Co znamená „reálné nebezpečí“, to už neříkal. Dalším argumentem bylo to, že celý proces vyhlašování stavu ohrožení státu údajně nejvíce zdržuje právě jednání obou komor parlamentu, které mají na projednání zákonné lhůty. Byla uváděna doba 72 dnů. Další argumenty byly jen snahou odůvodnit snahu o zkrácení oněch 72 dnů. Dokáže si někdo jen trochu soudný představit, že vláda navrhuje Parlamentu vyhlásit Stav ohrožení státu a obě komory se schází za více jak 2 měsíce? I předseda ústavně - právního výboru Jeroným Tejc v té době konstatoval, že parlament je schopen se sejít během dvou dnů.

Protože tyto argumenty byly jednoznačně neudržitelné, přestalo se mluvit o přezkoumávání či vytváření si databází bojeschopných lidí, náboru civilních specialistů, nebo obnově výcviku, ale v návrhu se objevilo klasické odvodní řízení ukončené rozhodnutím, kterým se občan v míru stane vojákem. Tím vlastně ministerstvo obrany otevřeně přiznalo, že evidence osob podléhajících branné povinnosti, vedená krajskými vojenskými velitelstvími, není aktualizovaná a také, že ministerstvo zaspalo při vytváření a využívání dat z centrálních registrů, např. z centrálního registru osob?

A současný stav? Protože Ministerstvo obrany nakonec ustoupilo od povinných vojenských cvičení, hlavním smyslem novely je provedení odvodního řízení u 18-letých občanů již v míru.

Odůvodnění Ministerstva obrany: „Hlavní navrhovanou změnou je obnovení povinných odvodů, což je úřední úkon posuzující zdravotní a osobnostní způsobilost občana vykonávat vojenskou činnou službu. Údaje zjištěné při odvodním řízení budou použity pro aktualizaci evidence údajů souvisejících s výkonem branné povinnosti a umožní armádě v případě stavu ohrožení nebo válečného stavu účelně a v krátkém čase zapojit občany do plnění úkolů ozbrojených sil nebo jejich přípravy pro převzetí těchto úkolů. V evidenci budou vedeny rovněž záznamy o odmítnutí vojenské služby tak, aby armáda měla přehled o ochotě lidí podílet se v případě ohrožení na obraně země.“

Chápu, že aktualizované evidence jsou důležité při rozhodování po vyhlášení stavu ohrožení nebo válečného stavu. Ale k tomu se nemusí provádět odvodní řízení. Nakonec sám navrhovatel neopustil myšlenku, která je uvedena v § 19, tedy odstavců, týkajících se dotazníku. Ten má sloužit k získání základních informací o občanovi pro účely odvodního řízení. Dotazník lze ale upravit tak, aby sloužil právě pro aktualizaci údajů souvisejících s výkonem branné povinnosti. Dalším argumentem pro nepromyšlenost návrhu je to, že když odvodní komise rozhodne, že 18-letý občan je schopen vykonávat vojenskou činnou službu, platí to jen ten jeden den, kdy rozhodnutí nabylo právní moci a situace se může změnit každý další den, což bude muset být stejně řešeno v rámci přezkumného řízení v souladu s § 29 návrhu. Také vzniká problém, když občan při odvodném řízení odmítne vojenskou službu, doručí prohlášení příslušnému krajskému vojenskému velitelství, zanikne mu branná povinnost a on si to za rok či dva rozmyslí. 

Závěr odvodní komise je jednorázový a z důvodů změn zdravotného stavu, zaměstnání, bydliště, svědomí, náboženského vyznání atd. u odvedených vojáků se bude stejně pod názvem přezkumné řízení opakovat. Řešením je úprava dotazníku, případně úprava předmětných základních registrů či jiných evidencí tak, aby krajská vojenská velitelství byly schopny vést potřebné osobní i zdravotní informace o všech občanech, podléhající branné povinnosti, tedy nejen 18-letých. A Ministerstvo obrany k tomu už v souladu s § 6 písmeno b) zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky oprávnění má. 

A pokud je schopno Ministerstvo obrany plnit povinnost v souladu s § 6 písmeno d) zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky k vedení souborné evidence věcných prostředků a souborné evidence o fyzických osobách určených k pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci určených k zabezpečení ozbrojených sil navazující na evidenci vedenou krajskými vojenskými velitelstvími, je určitě schopno vést i soubornou evidenci občanů, podléhajících branné povinnosti s daleko relevantnějšími a trvalejšími informacemi, než které by zjistilo při odvodním řízení.

A jaký je závěr? Odvodní řízení v míru nemá žádné opodstatnění, ani nenaplňuje cíle, uváděné Ministerstvem obrany, a protože nenásleduje povinné vojenské cvičení, ztratilo jakýkoliv smysl.