Cesta české delegace do Vatikánu byla více než úspěšná a Miloš Zeman reprezentoval naši vlast na výbornou.

I jindy kritické komentáře médií referovaly o Zemanově cestě pozitivně. Hlásnou troubou nespokojených diplomatů se stala jen Babišova MfD, která hovořila o "prezidentových přešlapech" v podobě avizované cesty papeže do ČR či představení hradního protokoláře Forejta jako budoucího velvyslance ve Vatikánu. Ale to, co bývalý velvyslanec ve Vatikánu Pavel Jajtner, nazývá "neslýchaných skandálem", je jen zhrzeným komentářem k cestě, které nelze nic vytknout. A podle ohlasů soudě, vnímá to stejně i česká veřejnost.

Miloš Zeman totiž neváhal a s hlavou církve otevřel i ožehavou otázku církevních restitucí, jejichž podoba leží většině Čechů v žaludku. Zemanova dlouhodobě prosazovaná myšlenka, že by církev měla z vrácených desítek miliard část peněz investovat do péče o staré lidi, je úctyhodná a je zcela určitě papežovi blízká. I on totiž dlouhodobě vyzývá církev, aby žila skromně  a v pokoře blízké chudobě. A souhlasil se Zemanovým názorem, aby se "církev více otevřela veřejnosti a nebyla zamčena v kostelech a klášterech". Ostatně i akt, kdy papež požehnal základním kamenům dvou budoucích českých hospiců, které s sebou česká delegace přivezla, leccos napovídá.

Ačkoli se to na první pohled nezdá, mají oba pánové mnoho společného. Minimálně to, že říkají, co si myslí, ať se to hlavnímu proudu líbí nebo ne. A také to, že žijí skromně a majetek jim nic neříká.

Papež František je znám svými převratnými názory na celibát, homosexualitu či rozvody. Odsuzuje  zavrhování starých lidí a církevní hodnostáře vyzývá, aby byli ke světským činům "otevřenější a chápavější a nechovali se jako chladní a dogmatičtí byrokraté". Není tedy divu, že byl časopisem Time vyhlášen osobností roku 2014.

Papež František ovšem není jen hlavou církve, ale také hlavou státu. Prezident Zeman s ním tedy otevřel i otázku česko-vatikánské smlouvy, tzv."konkordátu", která byla sice podepsána již v r.2002, ale dosud nebyla Parlamentem schválena. Česká republika je tedy jednou z posledních postkomunistických zemí, která doposud smlouvu upravující vztah státu a katolické církve nemá.