„Že Amerika je výjimečná, a tedy něco lepšího než oni sami, věří i političtí lídři Německa, Velké Británie, Francie i napříč Evropou, Kanady, Austrálie a Japonska. Proto jsou tyto země vazaly Washingtonu. Akceptují svou méněcennost vůči výjimečné zemi – USA – a nechají se jí dirigovat.“

„Číňané však ve výjimečnost hrstky bělochů věří jen sotva. Populace Asie, Afriky a Jižní Ameriky je proti těm, kdo tvoří impérium Washingtonu, mnohem početnější.“

„Ve výjimečnost Spojených států nevěří ani Rusové. Putin Obamovým nárokům na výjimečnost kontroval větou, že ´Bůh nás stvořil jako sobě rovné.´ A dodal: ´Ponoukat lidi, aby se považovali za výjimečné, ať už z jakýchkoli pohnutek, je nebezpečné.´“

„Být výjimečné země všechny země, to slovo by pozbylo významu. Být výjimečná Amerika, znamenalo by to, že ostatní jsou méněcenní. Méněcenní mají práv méně a lze je přinutit, aby se podřídili, či vymazat je i z povědomí   bombami.“

„Výjimečná země má navrch nad všemi a z toho, jak s nimi naloží, si vrásky dělat nemusí. Pokud Washington za milióny povražděných, zmučených a vyhnaných válkami, jež vedl v 21. století v osmi zemích, nečelí obžalobě, musí mít Američané a jejich vazalové za to, že Amerika výjimečná je. Merkelová, Hollande, Cameron a loutky v Kanadě, Austrálii a Japonsku jí podlézají a stojí před Washingtonem v lati.“

Zato „Rusko a Írán, jež na rozdíl od USA vojensky agresívní nejsou, média bílého muže portrétují jako hrozbu.“ A už „od února 2014 tvrdí, že na Ukrajině jsou ruské tanky a jednotky. Putin poznamenal, že být to tak doopravdy, ruské invazi podlehly už počátkem loňského roku i Kyjev a západní Ukrajina. Kyjev není s to udržet ani malé odštěpenecké republiky na východní a jižní Ukrajině. Proti ruské armádě by měl nulovou šanci.“

„Jedno kurážné medium si z verze médií bílého muže, že ruské tanky pronikají  Ukrajinou už 14 měsíců, nedávno udělalo šprťouchlata. Ta parodie Ukrajinu vylíčila jako slepou uličku. S dopravou, zablokovanou ruskými tanky na všech silnicích a vozovkách.“ Nasimulovala je i na „každé  parkoviště, chodník i přední a zadní zahrádku“. Na Ukrajině, zkarikované v „jednu dopravní zácpu“.  

Výsměch dušičkám, ochotným skočit na každý špek, šířený „médii bílého muže“, to byl parádní. Reálná situace ovšem tak úsměvná není. „V sázce je sám život na planetě Země. Známek, že by snad Washingtonu a jeho vazalům ležel na srdci právě ten, se však nabízí mizivě. Největší politická frakce v Evropském parlamentu – Evropská lidová strana – se k životu na Zemi postavila s aristokratickou arogancí.“

Právě subjekt, mající v Bruselu nejsilnější pozici, „má za to, že deklarovat připravenost EU k jaderné válce je tím, co Rusko ´odstraší před další agresí´“. Že „Putinův údajný záměr obnovit Sovětský svaz“ odvrátí jen „Evropa deklarující, že je s to podstoupit Armageddon“. 

„Lídři Evropské unie tak místo toho, aby se postavili propagandě Washingtonu, přitakávají jaderné válce.“ Pro „ruskou vládu to musí být frustrující“.

„Čtu-li, jak strana, vládnoucí Evropskému parlamentu, míní, že agresi vycucanou z palce zastaví deklarace připravenosti k jaderné válce, dochází mi, že peníze si dokáží koupit doslova cokoli, dokonce i život na této planetě. Evropská lidová strana perlí jménem washingtonské propagandy, a nikoli jménem Evropy. Evropská jaderná válka s Ruskem by skončila v mžiku.“ „Destrukcí všech evropských metropolí bez výjimky.“

„Kdo je agresorem ve skutečnosti, odhalil střelený místopředseda Evropské lidové strany Jacek Saryusz-Wolski, když prohlásil: ´Čas debat a přesvědčování Ruska skončil. Nastal čas nesmlouvané politiky.´“