Přetáčení životních pojistek.
Svým návrhem se chci pokusit nastavit férovější pravidla a dosáhnout toho, aby se lidem vracela část peněz ze snížených provizí.
Současná právní úprava a praxe totiž spíše motivuje k tomu, aby zprostředkovatelé každé dva roky přišli za svým klientem a pod různými záminkami zrušili jeho stávající smlouvu a uzavřeli s ním novou, za níž znovu vyinkasují další provizi. Pro klienty je to ale nevýhodné, profitují na tom pouze zprostředkovatelé. Provize za nové smlouvy přitom často dosahují až 24 násobku měsíčního pojistného. To je velká motivace k různým trikům, na jejichž konci je pak překvapený a zklamaný klient.
Rozpočtový výbor PS dne 6. května proto schválil můj pozměňovací návrh k novele zákona o pojišťovnictví, který má za cíl snížit a zastropovat maximální odměnu zprostředkovatelům, přičemž částka, o níž se sníží provize, tj. přes čtyři miliardy korun se připíše klientům do odkupného. V návrhu je tedy striktně legislativně ošetřeno, že pojišťovny z této částky neuvidí ani korunu. Dále návrh rozkládá vyplácení provizí do pětiletého časového rámce tak, aby zprostředkovatelé nedostávali celou provizi ihned, jako je tomu dnes.
Odpovědi na 15 tvrzení pojišťovacích zprostředkovatelů
Nejde o příliš velký zásah? Neměly by si to vyřídit pojišťovny se zprostředkovateli mezi sebou?
To by bylo to nejsnazší řešení, které ale bohužel není možné. Pokud by se pojišťovny chtěly dohodnout mezi sebou, šlo by o kartel. Pokud by se některá z pojišťoven pokusila snížit provize jednostranně, zprostředkovatelé by ji jednoduše vyřadili z trhu, obratem by totiž přestali její produkty nabízet. Jediným řešením je tak regulace, která přinese jasná a férová pravidla pro všechny. Podobně se tento problém řeší i v jiných státech EU, např. Rakousku.
Řešení není ve změně zákona, ale ve zřízení registru smluv, kde bude vidět, kdo jen dokola přetáčí tytéž smlouvy. Pojišťovny s ním pak mohou přestat spolupracovat.
Registr smluv samozřejmě může vzniknout, můj návrh to nijak nevylučuje. Registr jako takový však nemůže problém vyřešit. Nebude z něj totiž patrný důvod, proč k přetočení smlouvy došlo - jestli to bylo na popud klienta nebo zprostředkovatele. Registr je jen administrativním/statistickým nástrojem, který by nezavedl potřebná pravidla.
Návrh pomůže jen velkým pojišťovnám, kde se „zabetonují" pojistné kmeny. Trpět naopak budou pojišťovny malé.
Návrh nemá za cíl pomáhat žádné pojišťovně, vznikl kvůli klientům. Jeho cíl je prostý – vrátit životnímu pojištění jeho původní význam (dlouhodobého pojištění proti závažným životním situacím nebo „spoření“ na stáří). Hrátky pojišťoven a zprostředkovatelů v současné době jen plýtvají penězi klientů. Argument o zkáze malých pojišťoven je ohraná písnička pojišťovacích zprostředkovatelů, kteří si snaží uhájit své provize a straší spotřebitele. Od žádné pojišťovny na českém trhu jsem nic takového nezaznamenal. Regulaci pobídek v životním pojištění existuje i jinde v Evropě - dokonce i její daleko „tvrdší“ modely.
Návrh nezabrání přetáčení smluv, potrestá pouze poradce, který pojištění uzavřel.
Nezapomínejme, že na prvním místě je klient. Tato regulace mu zajistí trvalejší péči od jeho poradce, kterého ostatně sám nepřímo platí. Pokud se zprostředkovatel bude o svého klienta dostatečně zajímat, jistě ho dokáže upozornit i na zprostředkovatele, který by klientovu smlouvu chtěl nevýhodně přetočit. Navíc nezapomínejme – pokud bude klient svému poradci důvěřovat a bude s jeho prací spokojený, nebude mít potřebu vyhledávat někoho jiného. Nedivím se, že zprostředkovatelé používají podobné argumenty, když dvě třetiny z nich nevydrží ve své práci déle než rok, o dlouhodobé péči o klienta tak nemůže být řeč.
Celé je to hra pojišťoven, aby si snížily náklady. Když se sníží provize pro zprostředkovatele, sníží se přece i náklady pojišťoven a zvýší se jejich zisk…
Tak to rozhodně není, návrh je zcela o něčem jiném. Částka, o kterou se sníží provize zprostředkovatelů, se připíše klientům do odkupného. Pojišťovny z ní neuvidí ani korunu. To je princip mého návrhu!
Navržená regulace nepřinese více peněz klientům na odkupném – není totiž regulována celková nákladovost, tudíž nic nebrání zavedení nových poplatků např. za storno smlouvy, samozřejmě ve prospěch pojišťoven a k tíži odkupného.
Proti tomuto argumentu už mluví samotné konkurenční prostředí. Pokud by se pojišťovna rozhodla zdražit, odradila by tím nové klienty. U uzavřených smluv je tak zvyšování poplatků samozřejmě nemyslitelné. Navíc pojišťovny nefungují jen na dobré slovo, trh životního pojištění je pod mikroskopem ČNB i auditu.
Životní pojištění se uzavírá na 15 – 20 let a pojišťovny během této doby vylepšují svoje produkty, aby nalákaly nové klienty. Klient s uzavřenou smlouvou bude mít, co se týče inovací, smůlu.
Řešením je dodatek smlouvy – v drtivé většině případů je možné jeho prostřednictvím smlouvu upravit tak, aby byla stejně výhodná. Není totiž pravda, že výhodné podmínky nabízejí pojišťovny jen novým klientům. Právě slib výhodnějších podmínek je jedna z mnoha fint zprostředkovatelů. S vidinou zisku z provize klientovi totiž často zamlčí, že jeho smlouvě stačí pouhý dodatek.
Podle statistik nejméně pětinu smluv překlápějí samotné pojišťovny, další pětinu ukončí klient kvůli změně jeho životní situace, značnou část přepojištění způsobila loňská změna podmínek státní podpory. Jen zhruba třetinu rušených smluv tak mají na „svědomí“ zprostředkovatelé a pouze v malé míře se jedná o postup proti zájmům klienta.
Matematický guláš z dílny zprostředkovatelů – zlomky, které se od podání mého návrhu každým týdnem mění a rostou v neprospěch pojišťoven. Regulace bude platit pro všechny stejně, tedy i pro pojišťovny a jejich vlastní distribuční kanály!
Výrazné zvýšení odkupného představuje hazard, protože klient bude paradoxně mnohem snáze předčasně ukončovat smlouvu, když ho to bude stát podstatně méně peněz. Toto zdánlivě líbivé opatření tak může být naopak kontraproduktivní a „životnost“ smluv ještě zkrátit.
Produkt životního pojištění dává smysl, jen pokud je dlouhodobý. Pokud se pro něj klient rozhodne, je velmi nepravděpodobné, že by bez závažného důvodu chtěl smlouvu zrušit. Kromě toho se odkupné nezvýší o tolik, aby vyvolalo vlnu rušení původních smluv a sjednávání nových. Nezapomínejme ani na fakt, že přetočení smlouvy nejčastěji způsobí zprostředkovatel a ne klient!
Nakonec se může zopakovat situace s II. pilířem důchodové reformy, kde zákonodárci přeregulací dosáhli tzv. absolutní ochrany spotřebitele, tedy situace, kdy spotřebitel byl ochráněn před produktem jako takovým, protože za nastavených podmínek ho nikdo nebyl ochoten nabízet.
Tento argument srovnává nesrovnatelné. U doplňkového penzijního spoření jsou odměny v řádech stovek korun, v případě životního pojištění jde o desetitisíce. Mimo to – životní pojištění znamená i daňové úlevy. Pokud tedy stát vynakládá nemalé peníze na jeho podporu, je pochopitelné, že si přeje nejen kontrolu a dohled ale i částečnou regulaci provizí.
Návrh by měl být omezen pouze na tzv. rezervotvorné pojištění – jenom tak je ve prospěch spotřebitelů.
Obávám se, že tohoto řešení, by se bleskurychle chopili zprostředkovatelé a využili jej k obdobným fintám. Jakékoliv výjimky jim totiž mohou vytvořit nový prostor mimo regulaci, kam se zkrátka jen přesunou.
Nastane vlna masivního přepojištění.
Tímto argumentem se zprostředkovatelé jen usvědčují v tom, že sami smlouvy přetáčejí. Pokud by tu problém s přetáčením smluv nebyl, nemohli by poradci spotřebitele takovou vlnou strašit. Pokud taková vlna opravdu vznikne, půjde jen a pouze o poslední křečovité snahy zprostředkovatelů nacpat si kapsy provizemi ještě před tím, než jim to zhatí zákon. To se ale dá zmírnit - mohou napomoci média – bude totiž třeba upozornit klienty, že nárůst nabídek od zprostředkovatelů je jen jejich poslední honbou za výdělkem.
Zprostředkovatelé ve velkém přijdou o práci. Plošná regulace trh zlikviduje apod.
Asociace českých pojišťovacích makléřů, vyjádřila podporu principům návrhu, i když s jistými výhradami. Můj návrh navíc může pomoci s očištěním trhu od nepoctivých poradců, kteří se ženou jen za rychlým ziskem. Současně se zmírní i vysoká fluktuace finančních poradců na trhu práce.
Dalším příkladem je šéf jedné z největších finančně-poradenských firem na českém trhu, který nedávno označil regulaci provizí za jednu z mála věcí, která může trhu se životním pojištěním prospět. Dále sám uvedl, že pokud se celá provize vyplácí na začátku, vede to k přepojišťování a vábí to všechny, kdo chtějí ve finančním poradenství vydělávat jen krátkodobě.
Návrh je „protiústavní přílepek“
Jedná o řádně podaný pozměňovací návrh, který mění aktuálně projednávaný zákon o pojišťovnictví, nejde tak o tzv. přílepek. „Přílepek“ by se týkal úpravy zcela jiného zákona, než který je projednáván. Např. kdyby regulace provizí zprostředkovatelů byla projednávána u zákona o myslivosti.
Návrh má být projednáván v novele zákona o zprostředkovatelích, ne v zákoně o pojišťovnictví
Rád bych zdůraznil, že návrh regulace odměn zprostředkovatelů není žádnou novinkou. Během let se objevila řada legislativních návrhů na omezení přetáčení smluv, kterými jsem se při předkládání svého návrhu inspiroval. Ať už se jednalo o návrh ČNB, která regulaci provizí prosazovala v zákoně o pojišťovnictví nebo Úřadu vlády, který se jej snažil prosadit v zákoně u pojišťovacích zprostředkovatelů.
Možná i s ohledem po předchozí zkušenosti s nekonečným a marným projednáváním zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích z minulého volebního období jsem svou energii nasměroval zejména k zákonu pojišťovnictví, aby roky diskutovaná regulace mohla, co nejrychleji plnit svůj účel, chránit spotřebitele.
Modelový příklad
Pro konkrétní představu o dopadech mého návrhu uvádím zjednodušený modelový příklad
Použitý příklad smlouvy na 30 let: Klient uzavřel smlouvu ve věku 30 let, měsíční pojistné 1000 Kč, počáteční pojistná částka 200 tis. Kč – degresivní, kryje riziko smrti, předpokládané běžné správní náklady 3% z pojistného každý rok, reálný výnos z prostředků rezerv 2% ročně.
Dnes dochází nejčastěji k ukončení smlouvy v rozmezí 2. – 5. roku pojištění. Výsledná bilance za předpokladu zániku po 3,5 letech pro klienta v průměru znamená:
Při ročním pojistném 12 tis. Kč klient zaplatí celkově po 3,5 letech 42 tis. Kč.
V současnosti je ihned po uzavření smlouvy na pobídce pro PZ zaplaceno 200% ročního pojistného, což činí 24 tis. Kč. V případě zániku pojištění po 2 a více letech zůstává celá tato částka zprostředkovateli. Po zavedení regulace bude mít PZ nárok na poměrnou část pobídky podle počtu měsíců, po které pojištění trvalo, tj. na 12,6 tis. Kč.
V současnosti při zániku pojištění po 3,5 letech klient na odkupném dostane zpět 16 tis. Kč. Po zavedení regulace klient dostane zpět 28,6 tis. Kč.
Z pojistného na krytí rizik a na náklady pojišťovny připadá zbytek ze zaplacené částky. Po zavedení regulace se neočekává změna této částky.
