Podle Českého statistického úřadu a jeho šetření, které nese název Životní podmínky českých domácností, se zjistilo, že více jak 40 % českých domácností mají problém s neočekávaným výdajem nad 10 tisíc korun. V přepočtu se jedná asi o necelé 2 miliony domácností, což je ohromné číslo. Ukazuje se, že do pasti chudoby se tímto způsobem může dostat minimálně každý třetí občan naší republiky.
V dnešní době není 10 tisíc v uvozovkách mnoho peněz, ale zároveň to není ani málo a řada domácností si žádnou finanční rezervu nevytváří pro mimořádné výdaje. To znamená, že to co získají v platu nebo mzdě, tak beze zbytku utratí na různé výdaje, které souvisí s chodem domácnosti. Z uvedeného výzkumu se ukazuje, že od roku 2005 roste roční příjem na občana. Zatímco v roce 2005 byl průměrný čistý roční příjem kolem 100 tisíc korun, tak v roce 2013 to bylo 150 tisíc. S nárůstem ročního příjmu však rostou i ceny základních výdajů. Tedy energií, potravin nebo pohonných hmot. Takže domácnosti si nemohou dovolit ve větší míře šetřit. Současný systém je nutí pracovat za plat či mzdu, která dosahuje průměrné výše 15 tisíc v čistém a zároveň je nutí k tomu, aby vydělané peníze utráceli za základní věci. Často se tak stává, že na konci kalendářního měsíce rodiny nemají „téměř“ žádné finanční prostředky.
Ještě alarmující je zjištění, že mnoho domácností je zadlužených „až po uši“. Češi mají v bankovním sektoru půjčeno přes 1,2 bilionu korun a k tomu musíme přidat i mnoho dalších miliard v nebankovním sektoru, jakož i u nesolidních institucí. Právě žití na dluh vede většinu společnosti do pasti chudoby a bludného kruhu splácení.
Nyní se podívejme na to, proč necelá polovina domácností není schopna výdaj nad 10 tisíc korun určitým způsobem ustát. Podívejme se nyní na jeden modelový příklad: sousedé si koupili nové auto a druzí sousedé, aby souseda trumfli, tak si pořídí auto ještě lepší a to bez ohledu na finanční rezervu a to jen proto, aby měli lepší postavení ve společnosti. Podobný případ je se zahraniční dovolenou. Snad nejsmutnější případ je z oblasti školství, kdy si děti závidí například nový mobil. Dítě, které nemá nový mobil nebo tablet, je ostrakizováno ostatními dětmi, že je chudé. Proto například rodiče raději koupí nový telefon, než aby zaplatili dětem například školku v přírodě. Materiální vybavenost v současné společnosti zjevně hraje velikou důležitosti v posuzování druhého člověka. Je to díky společnosti konzumu, která vás nutí si neustále kupovat novější (a leckdy dražší) věci jen proto, aby člověk zvýšil svoji prestiž ve společnosti. Zde je něco špatně. Neustálé žití na dluh, přehršle konzumu, plýtvání zdroji vede jen k bludnému kruhu, na jehož konci je past chudoby, ze které je těžké se dostat.
Na závěr poznamenejme, že pokud se nezavedou bezúročné půjčky od státu, nebude regulovat finanční sektor v oblasti půjček nebo nezavede progresívní zdanění, tak se past chudoby bude neustále zvyšovat a může se stát, že v budoucnu bude postihovat každého druhého člověka v naší republice.
